25.10.2013
Když hodně cestujete v tropických zemích, tak vlastně zjistíte, že vůbec nic nepotřebujete. Vše co jste si koupili tu nepotřebujete. Otázka vlastně je, proč jste sem přijeli? Abyste si odpočinuli nebo abyste si i přesto lámali hlavu nad “problémy” v česku po sociálních sitích? Samozřejmě, že dáte vědět rodině nebo partnerovi, přátelům, jak se máte a ano, byla jsem naštvaná, že mi ukradli iPhone, ale vlastně jsem se pak cítila opravdu svobodná a volná. Nepotřebujete fotky, focením jen přicházíte o tu konkrétní chvíli, o to opravdové kouzlo z místa kde zrovna jste. Užila jsem si dovolenou bez mobilu mnohem více. Navíc jsem sem přijela jen s malinkým batůžkem a než jsme vyrazili z Kuty na sever, tak jsme naše batohy nechali v Kutě v jedné hnusné skříni našeho hotelu s dalšími cizími kufry 😀 V té chvíli jsem doufala, že je tam brzy opět najdeme na stejném místě 😀 ale na sever jsme si vzali pouze jen to nejnutnější + oblečení, co jsme měli na sobě a jeli. Punk jak má být!
Ubud
Na sever jsme projížděli moderní městečkem ve vnitrozemí, které si udržuje tradiční balijský nádech a zároveň nabídne mnoho zábavy. Galerii výtvarného umění, muzeum, tradiční trh, mnoho obchůdků a parádní restaurace. Nejednou jsme zavítali na „ubudské kuře“.
Určitě stojí za navštívení Ubud monkey forest, neboli opičí malý prales, kde si místní vydžují opičky a samozřejmě kvůli tomu také zaplatíte menší vstupné cca 20 000 rp. Opice můžete krmit, ale jsou poměrně dosti drzé a jsou vám schopné ukrást vše, co pevně nedržíte. Jedna šla po moji pet lahvi a nehodlala se vzdát snahy dostat ji, tak mi skocila na záda 😀 Raději bych je neprovokovala, protože riziko vztekliny je vysoké 😀
Jinak nechápu N-E-C-H-Á-P-U ten systém dopravy tady, každý si jezdí jak se mu zachce, každý troubí jak šílenej a předjíždí se podle nálady, ale je zajímavé jak tu i přesto nepotkáte jediného naštvaného člověka. Babka se na silnici vysype se skůtrem a bednama plných ovoce a místo toho jak by u nás začali všichni hulákat a nadávat, tak se tu na chvíli zastaví čas, paní kolemjedoucí pomohou, paní se zase poskládá na skútr a jede vesele dál. To já, ač mám pevné nervy, tak na silnici nadávám pořád. Tady se bavím, jak to vše “funguje”.
Nejvíce mě pobavil týpek na skútru, vzadu v kapse zastrčený srp.. ano ta půlkruhová ostrá věc na trávu 😀 vysekat se na silnici, tak má po noze. Lidi jsou tu schopni jet na 150-tce ve čtyřech lidech, celá rodina naskládaná na pidi skútříčku, včetně dvou dětí okolo 4 let. Nebo s sebou táhnou takový náklad, ne-li dokonce kozu (ano, myslím chlupatý zvíře o čtyřech nohách s kopytama), moc si s tím hlavu nelámou 😀 to nevymyslíš prostě!
Candidasa
Nejkouzelnější zastávka tohohle světa. Absolutně dokonalé místo, na kterém musíte MUSÍTE být. Vlastně ne, čím víc vás tam bude, tím míň místa pro mě 😀 romantické místo s kokosovými palmami, průzračným mořem a výhledem na ostrov Lombok. My jsme byli ubytovaní mimo centrum, ale ocenila jsem ten klid, zvláště po tom, co mi v Kutě ukradli hned první týden iPhone, takže jsme si mohla už jen číst a nechat fotit ostatní 😀
Měli jsme malé chatičky o jednom pokoji s postelí a prosklenou stěnou s výhledem na oceán. Každé ráno nám donesli snídani, většinou toustíky, čerstvé ovoce, kávičku a fresh džus a kochali jsme se výhledem z naší dokonalé terasy či bazénu. 🙂
"Jakmile se nakazíte cestováním, neexistuje žádný známý lék." 