Srí lanka – divoká cesta z Negomba

11.4.2014

Hned ráno (čti: dopoledne, protože se nám nechtělo vstávat) jsme si sbalili batůžky a po žádné snídani (jelikož Hektorův kuchař se nedostavil do práce… smůlička no :D)  nás Hektor zavezl na autobusové nádraží směr Negombo->Colombo, jízda za 120 rupií se dá. Vše vypadalo na pohodový den, ale to jsme ještě netušili jaký adrenalin nás ten den čeká!

Popravdě takový zážitek jsem nečekala, jízda tuk tukem je oproti cestě autobusem úplně zlatá a bezpečná. Na nádraží funguje zvláštní systém bez časových rozpisů. Řidiči svých autobusů se navzájem překřikují a křičí do davu svoji cílovou zastávku, připadám si jako na tržnici. Všechny autobusy vypadají jako styloví veteráni, ale pokud jde o cestování s nimi, měla bych trochu obavy, jestli do cíle dojedou 😀 My jsme jako zázrakem ukořistili moderní autobus s klimatizací a mohli si i zakoupit něco na zub.

Jízda samotná, trošku panika a obava o lidské životy, protože náš autobus si vyloženě prorážel cestu davem lidí a ostatními kolemjedoucími. Chvíli jsem myslela, že už jsme někoho přejeli, ale je vidět, že jsou na to místní zvyklí, nikdo nepřišel k újmě, vcelku zajímavá podívaná 😀 Klakson je zkrátka to nejdůležitější, co na těchto silnicích potřebujete 😀

Nechal nás vystoupit uprostřed tržiště v davu lidí a nasměroval nás na vlakové nádraží. Kam jsem se podívala, byla hlava na hlavě, hrozné dusno, vedro, prach, hrozný hluk z překřikování lidí a troubení klaksonů. Ulicemi se linuly vůně všelijakého koření a omáček, že jsme museli zapadnout do jedné žrádelničky a něco si z toho dát. Nevím jestli byly všechny uvnitř takové, jakou jsme zvolili my. Trošku větší punk, že ani nevím jak ji vlastně popsat. Ve výloze byly vystaveny různé smažené “věci”, pěkně přímo na tom pekelném slunci, ideální pro konzumaci 😀 uvnitř pár upatlaných stolů s upatlanými židličkami. Vzduchem se mísila spíše už vůně se smradem, ale pořád jsme pokukovali na ty smažené “věci” za upatlaným mastným pultem. Hned se nám věnoval pán, který nám vysvětloval co je co a z čeho to je a … ne, vůbec jsem mu nerozuměla a on nerozuměl mně, ale každopádně nám to všechno cpal, že musíme ochutnat. No nedejte si, když vidíte jak vám tu smaženou placku čehosi podával svýma zpocenýma rukama, za nehtama cosi černýho z čeho je mi zle ještě teď, když si na to vzpomenu… ale násilím jsme ochutnali, už nebylo cesty zpět  😀 možná jsme ochutnali už jen proto, aby jsme neurazili, bohužel když se to vezme kolem a kolem, může se vám to tu pekelně vymstít …ehh, nechtěla bych tu hledat hajz..toaletu.. neboli spíš díru v zemi jak je to tu někde zvykem 😀 Většina jídla byla pálivá, něco byla nuda, ale aspoň máme představu o místních specialitkách 🙂 Tentokrát zabalené v novinách!

Spokojení z místního chaosu a jídla jsme dorazili na vlakové nádraží a pokoušeli jsme se vyznat v jejich cedulích a směrovkách. Ač to bude znít zvláštně… paradoxně nám pomohl s cestou a vlaky slepý kolemjdoucí, poradil nám, jak koupit jízdenku a kterým směrem se vydat, dodnes nechápu jak jsme to zvládli 😀 u pokladny jsme se s prodavačem moc nedomluvili. Takže jízdenky máme, teď jen počkat na náš vlak a tak si sedáme na schody jako praví bezďáci a pustili jsme se do spiced chicken curry zabaleným do sáčku a novinách s inzeráty! Skvělý!

Měli jsme namířeno do Hikkaduwa, jihozápadního městečka ostrova, cca 110km cesty  z Colomba (jízda cca 3 hodiny!).

Přemýšlím jak bych co nejlépe popsala jízdu vlakem, tak jsem ji raději natočila. To je nezapomenutelný zážitek. Musíte se do něj narvat co nejrychleji, tak máte možnost si sednout. Nad sedadly byly namontované větráky, takové ty klasické s velkou kovovou vrtulí. Každopádně my takové štěstí neměli a celé 3 hodiny jsme stáli. Někdy mi to připadalo jako celá věčnost. Vlak byl narvaný k prasknutí a nikdo se neobtěžoval zavřít jeho dveře (teď přemýšlím jestli nějaké měl?), stála jsem v podstatě vedle díry pro dveře, ale zato jsem měla krásný výhled na okolí, na kopce, pralesy a městečka. Blbé bylo, že na každé zastávce k nám ještě milion lidí přistoupilo, takže od půlky ta cesta byla né moc příjemná,. Jestli jste někdy viděli dokument třeba o Indii jak tam jezdí vlaky a lidi visí z vlaku ven, ano to bylo přesně ono 😀 Nalepil se na mě jeden srílančan, ale tak, že jsem si chvíli musela dělat “srandu”, že snad otěhotním. To vážně nepřeháním. Můj osobní prostor se rovnal absolutní nule. Stáli jsme u sebe tak blízko, že už to bylo vážně nepohodlné (asi pro všechny). Všichni zpocení, absolutní nedýchatelno, před obličejem jsme měli každý 5 cizích podpaží a cesta nebrala konce, ALE! Optimismus nás neopustil!! 😀

Když se trošku uvolnilo místo a mohli jsme se konečně každý trochu nadechnout, dali jsme se s oním srílančanem do řeči. Vysvětlil nám, proč je ve vlaku tolik lidí, za 3 dny měl nastat Nový Sinhálský rok a s tím svátky. My si umíme vybrat dobu pro cestování 😀 do cíle jsme to naštěstí zvládli bez jakékoliv újmy a teď může začít konečně plážová pohoda!