20.1.2016
Z počátku jsem čekala týden a půl na nástup do práce, ale využila jsem ten čas jak nejlépe jsem mohla. Jsem ráda, že jsem tu hned zkraje narazila na bezva parťáka Mikyho, který měl stejný cíl a spolu jsme prozkoumali zdejší okolí. Navštívili jsme hlavní město Edinburgh, ze kterého historie přímo dýchá. Nádherné město, kterému při zvuku hrajících dud, pánů v kiltech a vůní piva dodá tu správnou místní atmosféru. 😀 Takže můj první dojem byl opravdu silný a nezapomenutelný! Určitě stojí za opakované navštěvování:-) A také nevynechte návštěvu hradu s krásným výhledem na město a okolí.
Okolí Edinburghu má taky co nabídnout. Pláž a okolí Blackness Castle, pohled na mohutné mosty u Queensferry… Poprvé jsem byla na pláži v kozačkách a zimní bundě, trošku změna 😀 pláž lemují roztomilé domečky se zahrádkami a krásné počasí nám ten výlet udělalo ještě hezčí. Mnoho lidí mi v česku říkalo “proč tam jedeš, mají tam hnusné počasí a hrozné pivo”. Takže lidi, pivo je tu skvělý, sice nemá moc pěny, ale spokojenost 😀 a hlavně ta whiiskyyy!! A počasí jsem tu neměla nejhorší. Co si budeme nalhávat, v česku na jaře taky není nic moc a jak se tu oteplilo, tak už bylo poměrně pěkně, ostatně to můžete vidět z mých fotek 🙂
1.2.2016
Už je to tady. Pracuji v Tescu ve skladu, v podstatě třídím a chystám zboží do jednotlivých objednávek jako v mé poslední práci v ČR, jen s tím rozdílem, že týdně tu dostanu českou měsíční výplatu a to je pouze minimální mzda. Je to sice rutinní práce a někdy i těžká, ale každý tu nějak začíná a s vidinou pěkného platu jsem do toho šla. Navíc odchodu z práce můžu vypnout a více na ni nepomyslet, čístá hlava. Za dopravu tu sice utratíte více, záleží jak to máte daleko k práci nebo jak moc cestujete a jste ochotni chodit pěšky. Do Tesca jsem šla pešky jen jednou, na pohovor, a už nikdy více!! Hodinu v dešti a ještě jsem se stihla ztratit, přišla jsem do práce jako prase, to prostě chceš! 😀
Za potraviny utratíte také více, ale v podstatě ne tolik, co v ČR úměrně k platu a zdá se mi, že je tu lepší a kvalitnější výběr. Navíc vám tu vždy s fixními výdaji (nájem, elektřina, jídlo) vždy zbydou peníze i na hromadu srandy kolem + dokážete naspořit dosti peněz do zásoby, o čemž se mi v Česku nesnilo. Troufnu si říci, že nejen když jste tu, ale jednoduše řečeno, když jste kdekoliv jinde, než v česku tak zjistíte, že naše minimální platy jsou vážně takové minimum, že stačíte sotva poplatit svůj nájem/hypotéky, jídlo, no zkrátka vám z nich nezbyde téměř nic. Tohle nechci. Chci žít beze stresu a počítat každou korunu 🙂
Abych pravdu řekla, Tesco mi dalo někdy pěkně zabrat. Ze začátku určitě, protože tělo nebylo zvyklé na takovou zátěž a nohy na chození tolika kilometrů. Co jsem zjistila, tak za 8-hodinovou směnu se tu dalo nachodit cca 24km + když počítáte ještě cestu do práce a z práce, tak máte pěkně v nohách. Se zvedáním balíků to můžete brát jako slušnou posilovnu a ještě vám za to platí! 😀 No ne, byly lehčí dny, kdy jsem to tu zvládala v pohodě a byly i dny, kdy jsem proklínala celý svět a chtěla se na to vykašlat. Ale to tak máte někdy asi všude. Když jsem měla nosit těžké bedny s bramborami nebo mrkví, tak jsem myslela, že budu mít záda brzy vejpůl, ale naštěstí se našlo pár kolegů, kteří sem tam pomohli. (Miško díky za bedny s banánama!! :-D) Ty první týdny jsem bojovala s únavou, protože můj pracovní režim vypadal tak, že mi Tesco poslalo den předem smsku, v kolik mám přijít další den do práce. Neměli jsme pevný časový rozpis a podle množství práce nám určovali, kdy kdo začíná a že tam bylo lidí! Jednou jsem začala v 6 ráno, druhý den třeba v 10, 14, 15, docela šílený systém, ale když tu člověk je pouze skrz práci, tak je to vesměs fuk. Po pár týdnech jsem se naučila mazané vychytávky co a jak a zvládala jsem i během svého jediného volného dne v týdnu jít i na pivko s kolegou.
Někdy jsem z těch lidí v práci šílela, skoro samí chlapi a mohli si oči vykoukat 😀 achjo, tak jsem češka, no a co mám jako dělat! 😀 Slováci, poláci, rumuni, latvijci, lotyši, směska všeho možného a stejně se mezi sebou všichni domluvili 🙂 Některým už z té práce evidentně šplouchalo na maják, ale nedivím se, později jsem začala trpět stejnými stavy samomluvy a záchvatů debility 😀 Nevyhla jsme se ani prvotním zásadním chybám, kdy jsem jim málem zničila automatický track, ale všechno dobře dopadlo! 😀
Někdy práce nebyla fér. Člověk se mohl snažit sebevíc a akorát měl pocit, že nic nestíhá a ostatní ho jen zdržují. Proto jsem byla ráda, že jsem si mohla zažádat o noční směny. Ono taky pracovat mezi 100 lidmi na denní a max 16-ti na noční je rozdíl. To byl najednou klid! Sice směny začínaly např. ve 22, 23 hod a někdy když se v kanceláři zbláznili, tak nám dali na půlnoc nebo 3 ráno 😀 ale ten klid byl balzámem na duši. Ovšem zase jsem si musela zvykat na nový režim spánku, nezvyk, ale nakonec to šlo 🙂 Nakonec jsme se přistihla, jak mi vadí i to slunce, jak si člověk zvykne na noční život.
Vyfasovala jsem nádherný pracovní úbor. Megavelká pánská mikina, stylový stejnobarevný kapsáče a o dvě čísla větší boty. Navíc tunel přes pusu a čepici na hlavu, protože tam nebylo zrovna nejtepleji… úplná modelka 😀 Takže makám makám co se do mě vejde!
"Jakmile se nakazíte cestováním, neexistuje žádný známý lék." 