"Jakmile se nakazíte cestováním, neexistuje žádný známý lék."

23.4.2014

Poposunuli jsme se do vnitrozemí do městečka Ella, ležící ve 1889 m.n.m., čistý příjemný vzduch, zelená krajina plná kopců a čajových plantáží. O tomhle jsem snila, o pohled na nekonečné čajovníky, o to tu být a vnímat tu atmosféru. Vím, že to říkám asi o hodně místech, ale mám jednoduše v srdci cestovatelského ducha a touhu po poznání. Být součástí neznámých končin.

Ubytování tentokrát bez moře, zato ale s mocným výhledem na kopcovitou zelenou krajinu a svěžím vzduchem. Příjemná změna od toho dusna “dole” 🙂 Na pokoji jsem našla knihu od Jo Nesba v češtině, kterou zde nechali pro svoji váhu předchozí návštěvníci a započali tak moji vášeň pro kriminálky :-)) Hostitelé nám připravovali luxusní snídaně a večeře!!!

Pár dní jsme tu výletničili, byli na každém čajovém rohu a zdolali jsme tu místní kopec, Small Adam´s Peak… a je jedno, že jsem si právě pro tyto situace sem brala tenisky, všichni jsme se nahoru vyškrábali v žabkách, div jsem se nepřizabila 😀 neptejte se mě proč. Ten mocný výýýýhled!!!

https://www.youtube.com/watch?v=BFprtT3GCCM&feature=youtu.be

Potkali jsme tu slovenský pár, tak jsme při té příležitosti dali v místním baru pivenko a nechali si poradit, kam se tu ještě podívat.

Zajeli jsme na exkurzi do Tea factory, továrny na zpracování čaje. Nesmělo se fotit, ale známe se 😀 Prohlídka byla vskutku zajímavá, uděláte si představu o tom co se vlastně s čajovými lístky děje předtím, než si v sumermarketu koupíte ty pytlíkové sáčky. Všichni jsme dostali pláště jako děcka na správné exkurzi a průvodce nám ukazoval všechna zákoutí továrny.

Čajů je několik druhů, liší se od sebe stářím jednotlivých jeho lístků a dále určitým stupněm jejich oxidace, fermentace a následnému zrání až v rámci několika let.

Čaj bílý – lístky čajovníku se trhají ručně velice mladé, měkké, ještě nerozvinuté, aby se v nich omezilo množství chlorofylu. Tím získal název bílý. Jeho sběr je náročný a zdlouhavý, proto je také “nejvzácnější” a dražší. Jemná chuť.

Čaj zelený – trhají se již rozvinuté mladé zelené lístky a jeho následné zpracování probíhá v nejkratší oxidačním čase. Suší se nebo napařuje a listy si zachovají svoji zeleň. Zelené čaje obsahují menší množství kofeinu a jsou chuťově jemnější.

Čaj polozelený – sbírání listů probíhá v jejich plné zralosti, oxidace je v různých částech přerušena a tak čaj dostane svoji pověstnou vyváženou chuť. Lístky jsou hnědé s odstíny zelené až modré.

Čaj černý – lístky se většinou trhají mechanicky a plně zralé. Zpracování trvá až týden a více při určitém stupni oxidace a vlhkosti, proto je barva hnědá až černá. Má nahořklou příchuť a obsahuje nejvíc kofeinu.

Některé čaje se později mechanicky třídí a drtí, aby se mohly prodávat v sáčkových pytlících jak je známe nejčastěji.

17.4.2014

Naší další zastávkou byla Arugam Bay, městečko na druhé/východní straně ostrova. Po pátrání co nás vyjde nejlépe časově a finančně jsme rozhodli, že taxíkem to bude ideální.

330 kilometrová cesta sice zabrala 7 hodin, ale nakonec to docela rychle uteklo, rozhodně to bylo pohodlnější, než autobus. V Arugam Bay je to zase trošku jiné. Máme opět ubytování hned u pláže, s příjemnou obsluhou, takže spokojenost největší! 🙂  Posílám konečně pohledy (doma zjišťuji, že mě obrali na známkách, hajdaláci! :D) Drinčíky, fresh džusy a pivínka jsou na denním pořádku. Sem tam se seznámíme s novými cestovateli 🙂

Přes den vyrážíme opět na výlety na skútrech, je tu co objevovat. Po cestě potkáváme samé pávy a sem tam stádo běžících buvolů, to jsem jen zalapala po dechu, protože tady nikdy nevíte 😀

A jak už jsem jednou psala, pečlivě si vyberte motorku, aby se vám nestalo jako nám to, že jsme uprostřed pustiny dojeli. Netuším co se už vlastně stalo, ale když skončíte uprostřed ničeho v tom šíleném vedru skoro bez vody, tak vlastně ani nevíte co s tím. Ani nikomu nezavoláte, když pořádně nevíte, kde jste. Měli jsme štěstí, že tudy projelo auto s fajn lidmi, kteří nám ochotně pomohli 🙂 Po cestě jsme konečně viděli slony v přírodě, žádná zoo, jen ta ryzí divoká krása 🙂 Z vyprávění se dozvídáme, že potkat se se slonem tváří v tvář v divočině je o život. Do sbírky nám přibyl i krokodýl, ale jen z dálky naštěstí 😀 a nějaké ty vykutálené opičky 🙂

Článek je krátký, protože je spíše větší chill a více fotek, některé situace se nedají popsat, tak jsem se je snažila alespoň zachytit 🙂 Pobudeme tu ještě nějaký ten den a pak nás čeká cesta do vnitrozemí a pralesů. 🙂

Přidávám trochu toho koloritu pro zvědavá očka 🙂 ❤

16.4.2014

Uff výlet před polednem do městečka Balapitiya byl hotové peklo, to máte tak, když se vám nechce vstávat a pak kvůli tomu trpí 😀 ja to náš poslední den tady na západě.. chtěli jsme se projet loďkou po jezeře Maduganga Lake na “safari”, ne že bych teda viděla něco extra – pár opic, varana a orla nebo co to bylo za ptáka 😀 a za vše chtěli peníze, přestože bych čekala, že to bude v rámci již zaplaceného předraženého výletu 😀

Kvůli chrámu na ostrůvku mi to stálo za to, sice jich tu je mnoho i zadarmo, ale každý je jiný, každý má svoji historii a “sílu” momentu ❤ Mnich každému z nás přivázal provázek kolem ruky a odříkal mantru, působivé. Ten provázek mi vydržel do léta, snad mi právě on přinášel po celou dobu štěstí 🙂

12.4.2014

Hikkaduwa, dokázali jsme to! Klidné a kouzelné místo s dlouhými rezavými plážemi. Pečlivě jsme vybrali bydlení, sice bez bazénu, ale máme pláž hned u pokoje 🙂 Bude to na pár dní naše útočiště.

Přes den jsem se prošla po pláži (jo, spálila jsme se jak sviň!), konečně měla čas na Forbes, dala pár fresh džusů, pohodička. Kafíčka, papáníčka. Viděli jsme vypouštění malých želviček do moře :-)) Všude plno surfařů, Srílanka je surfařským rájem, bohužel to pro někoho nemusí dopadnout dobře. Jednoho z nich vylovili z moře, bohužel se ho už nepodařilo zachránit 😦

Večer jsme popili lahvinku Arraku, místní originál pálenku z rýže a šli se pobavit k plážovému baru. V tom horku to člověku stoupne do hlavy, co si budeme povídat 😀

Zjistili jsme, že ač tu mají stejný den a rok jako my v česku, tak tu slaví 14.4. Nový rok, podle lunárního kalendáře na Srí lance připadá právě na duben. Je zvláštní, že přestože by jsme zvyklí Silvestr hojně zapít, tak na v tento a i v druhý den vám neprodají žádný alkohol (ne, ani pivo! :-D) Podobně je to tu i ve dni úplňku, v úplňkové dny tzv. dny Pója, je zde státní svátek, nepracuje se a neprodává se alkohol. Jeho konzumace však povolená je, člověk si tak musí udělat potřebné zásoby 😀

Petardy místním rozhodně do rukou nepatří, protože nebezpečí požáru jim nic zřejmě neříká :)) Byla jsem svědkem, jak vypouštěli petardy v dřevěném altánu přímo do jeho stříšky 😀

Pronajali jsme si konečně naše první skútry a projeli si okolní vesničky v džungli, taková krása! Všude jen klid a zvuky přírody, sem tam pár místních, kteří na nás už z dálky mávali.  Někdy je potíž pronajmout si skútr, který je v pořádku, nikdy si nemůžete být jistí, kdy s vámi vyjebe někde v končinách, takže zkontrolovat! 😀

Jeli jsme se i projet na mohutnou kamennou pevnost, která tu zůstala po Holanďanech v Galle… pro mě ovšem žádná hitparáda, hlavně co se týče spálených 3 prstů na noze od výfuku. Špatně jsme zaparkovali a omylem jsem se otřela o nechráněnou část výfuku, takže popáleniny byly na světě. Zkazí vám to den a narostou vám takové puchýře, že jste rádi za jakýkoliv kousek stínu, jelikož celkově v tom horku a hlavně na slunci máte pocit, že vám hoří celá noha. Na fotkách se snažím usmívat, ale vždy když se zpětně na fotky podívám, tak se mi vybaví ta nepříjemná situace. 😀 Ale prostředí úžasné. Všichni se usmívali a mávali, děcka dělaly blbiny, pozitivní nálada je v této zemi samozřejmostí 🙂

Buddhistický monument byla nádhera, neuvěřitelné jak někdo může postavit/vyrobit něco tak velkého!

V nedaleké zátoce jsme se s Ondrou šli potápět a z čeho mám největší radost, plavala jsem s mořskou želvou! Obrovská želva se kterou můžete plavat, to byl jako sen, zážitek, který mi navždy zůstane v srdci ❤ Ondrovi bohužel ne, protože si utopil iPhone, takže na pláži nadával a neviděl ani želvu 😦 😀 Holt každou dovolenou jsem někdo mínus ajfoun 😀 Na pobřeží se sem tam želvy vyskytovaly, jen to asi bylo o náhodě. Ještě jednou jsem s mamkou měla to štěstí a želvy jsme mohly jak krmit tak si je pohladit, ale pořád si musí dát člověk pozor… přece jen jsou to jen divoké želvy v přírodě.

11.4.2014

Hned ráno (čti: dopoledne, protože se nám nechtělo vstávat) jsme si sbalili batůžky a po žádné snídani (jelikož Hektorův kuchař se nedostavil do práce… smůlička no :D)  nás Hektor zavezl na autobusové nádraží směr Negombo->Colombo, jízda za 120 rupií se dá. Vše vypadalo na pohodový den, ale to jsme ještě netušili jaký adrenalin nás ten den čeká!

Popravdě takový zážitek jsem nečekala, jízda tuk tukem je oproti cestě autobusem úplně zlatá a bezpečná. Na nádraží funguje zvláštní systém bez časových rozpisů. Řidiči svých autobusů se navzájem překřikují a křičí do davu svoji cílovou zastávku, připadám si jako na tržnici. Všechny autobusy vypadají jako styloví veteráni, ale pokud jde o cestování s nimi, měla bych trochu obavy, jestli do cíle dojedou 😀 My jsme jako zázrakem ukořistili moderní autobus s klimatizací a mohli si i zakoupit něco na zub.

Jízda samotná, trošku panika a obava o lidské životy, protože náš autobus si vyloženě prorážel cestu davem lidí a ostatními kolemjedoucími. Chvíli jsem myslela, že už jsme někoho přejeli, ale je vidět, že jsou na to místní zvyklí, nikdo nepřišel k újmě, vcelku zajímavá podívaná 😀 Klakson je zkrátka to nejdůležitější, co na těchto silnicích potřebujete 😀

Nechal nás vystoupit uprostřed tržiště v davu lidí a nasměroval nás na vlakové nádraží. Kam jsem se podívala, byla hlava na hlavě, hrozné dusno, vedro, prach, hrozný hluk z překřikování lidí a troubení klaksonů. Ulicemi se linuly vůně všelijakého koření a omáček, že jsme museli zapadnout do jedné žrádelničky a něco si z toho dát. Nevím jestli byly všechny uvnitř takové, jakou jsme zvolili my. Trošku větší punk, že ani nevím jak ji vlastně popsat. Ve výloze byly vystaveny různé smažené “věci”, pěkně přímo na tom pekelném slunci, ideální pro konzumaci 😀 uvnitř pár upatlaných stolů s upatlanými židličkami. Vzduchem se mísila spíše už vůně se smradem, ale pořád jsme pokukovali na ty smažené “věci” za upatlaným mastným pultem. Hned se nám věnoval pán, který nám vysvětloval co je co a z čeho to je a … ne, vůbec jsem mu nerozuměla a on nerozuměl mně, ale každopádně nám to všechno cpal, že musíme ochutnat. No nedejte si, když vidíte jak vám tu smaženou placku čehosi podával svýma zpocenýma rukama, za nehtama cosi černýho z čeho je mi zle ještě teď, když si na to vzpomenu… ale násilím jsme ochutnali, už nebylo cesty zpět  😀 možná jsme ochutnali už jen proto, aby jsme neurazili, bohužel když se to vezme kolem a kolem, může se vám to tu pekelně vymstít …ehh, nechtěla bych tu hledat hajz..toaletu.. neboli spíš díru v zemi jak je to tu někde zvykem 😀 Většina jídla byla pálivá, něco byla nuda, ale aspoň máme představu o místních specialitkách 🙂 Tentokrát zabalené v novinách!

Spokojení z místního chaosu a jídla jsme dorazili na vlakové nádraží a pokoušeli jsme se vyznat v jejich cedulích a směrovkách. Ač to bude znít zvláštně… paradoxně nám pomohl s cestou a vlaky slepý kolemjdoucí, poradil nám, jak koupit jízdenku a kterým směrem se vydat, dodnes nechápu jak jsme to zvládli 😀 u pokladny jsme se s prodavačem moc nedomluvili. Takže jízdenky máme, teď jen počkat na náš vlak a tak si sedáme na schody jako praví bezďáci a pustili jsme se do spiced chicken curry zabaleným do sáčku a novinách s inzeráty! Skvělý!

Měli jsme namířeno do Hikkaduwa, jihozápadního městečka ostrova, cca 110km cesty  z Colomba (jízda cca 3 hodiny!).

Přemýšlím jak bych co nejlépe popsala jízdu vlakem, tak jsem ji raději natočila. To je nezapomenutelný zážitek. Musíte se do něj narvat co nejrychleji, tak máte možnost si sednout. Nad sedadly byly namontované větráky, takové ty klasické s velkou kovovou vrtulí. Každopádně my takové štěstí neměli a celé 3 hodiny jsme stáli. Někdy mi to připadalo jako celá věčnost. Vlak byl narvaný k prasknutí a nikdo se neobtěžoval zavřít jeho dveře (teď přemýšlím jestli nějaké měl?), stála jsem v podstatě vedle díry pro dveře, ale zato jsem měla krásný výhled na okolí, na kopce, pralesy a městečka. Blbé bylo, že na každé zastávce k nám ještě milion lidí přistoupilo, takže od půlky ta cesta byla né moc příjemná,. Jestli jste někdy viděli dokument třeba o Indii jak tam jezdí vlaky a lidi visí z vlaku ven, ano to bylo přesně ono 😀 Nalepil se na mě jeden srílančan, ale tak, že jsem si chvíli musela dělat “srandu”, že snad otěhotním. To vážně nepřeháním. Můj osobní prostor se rovnal absolutní nule. Stáli jsme u sebe tak blízko, že už to bylo vážně nepohodlné (asi pro všechny). Všichni zpocení, absolutní nedýchatelno, před obličejem jsme měli každý 5 cizích podpaží a cesta nebrala konce, ALE! Optimismus nás neopustil!! 😀

Když se trošku uvolnilo místo a mohli jsme se konečně každý trochu nadechnout, dali jsme se s oním srílančanem do řeči. Vysvětlil nám, proč je ve vlaku tolik lidí, za 3 dny měl nastat Nový Sinhálský rok a s tím svátky. My si umíme vybrat dobu pro cestování 😀 do cíle jsme to naštěstí zvládli bez jakékoliv újmy a teď může začít konečně plážová pohoda!

10.4.2014

Už je to tu! Jsme na Srílance! Přiletěli jsme do Colomba všichni nadšení a vzrušení. Potřebujeme se dostat do Negomba, kde si najdeme nové bydleníčko, tak bereme po delším dohadování na ceně tuk tuk a vyrážíme. Tuk tuk je vtipný vozidlo o třech kolech, poměrně mrštné, někdy až tak, že se divím, že nás to někde nevyklopí. Je spíše pro 3 lidi, ale jelo nás pět, alespoň za jízdy nevypadneme, jak jsme v kabince namačkaní 😀 Je nám to jedno, protože jsme úplně nadšení!! Tady doprava evidentně funguje podobným stylem jako v Indonésii, předjíždět může ten, kdo troubí.. no troubí tu a předjíždí tedy všichni, ale nějakým způsobem to prostě funguje a nikdo nebourá, přestože všichni jednou vedle sebe na milimetry od sebe 😀 cool! Dobrá, jedné bouračky jsme svědky byly, ale to bylo za minimální rychlosti, kde nebyl žádný provoz. Tuk tuk shodil skútristu.. chvilku byl kvůli tomu humbuk, ale nic vážného se nestalo a všichni se nakonec rozešli v dobrém :))

Chvíli nám trvalo najít ubytování, sice jsme hodně unavení, ale nepotřebujeme být v žádné díře. Nakonec jsme vzali ubytování blízko pláže u fajn rodinky. Nepředstavujte si teď žádný luxus, po dvou jsme si vzali pokoj s postelí bez oken, koupelna… no.. okey, docela zapadákov tady, ale pro začátek dobrý. Náš domácí, Hektor, milý pohostinný  pán, se o nás pěkně postaral. Samosy a placičky s nějakou “no spicy” omáčkou… všude vám řeknou, že jídlo není pálivé, ale jak mi málem shořela pusa, to se nedalo 😀 paradoxně toho chcete mnohem víc. Místní jídlo si tě prostě získá. Sice jejich hygienické návyky jsou hodně HODNĚ na mizerné úrovni, ale když máte hlad, tak to dáte i s upatlanýma talířema zaprášených od silnice 😀 Většina jídla se tu jí rukama, tak se snažíme “umývat” antibakteriálním gelem (netuším jestli to opravdu funguje nebo je to jen pro pocit) a po jídle je máte samozřejmě zase od jídla špinavé, tak to někdy ubrousek jistí a zkoušíte zbytek utřít do kraťasů, které na tom nejsou o moc lépe (asi jen pocitově mi přijde, že jsou čisté) no nic moc teda 😀

Pronajali jsme si tuk tuk za neodolatelnou cenu na menší okružní jízdu po Negombu, popravdě je to docela díra světa, ale pro začátek to jde a najdou se tu i tak zajímavá místa. A tuktukář byl v pohodě, vždycky nás někde vyložil, počkal a jel s námi na další zastávečku, která se mu zdála ideální. Vzal nás na rybářský trh, kde jste mohli koupit různé potvory jako krevety, piraně, kraby, olihně, různé druhy ryb, některé jsem viděla prvně v životě. Byly tam jak čerstvé, tak naložené v soli a sušící se na slunci. Místní si tu nevydělají moc peněz, ale na místní poměry to ujde.

Další zastávka, místní trhy, kde seženete snad cokoliv co potřebujete. Všude mraky lidí, různé vůně, zápachy, vedro k nevydržení, každý na nás kouká jak na exoty, ale usmívají se na nás a jsou příjemní 🙂

V místní menší botanické zahradě jsme mohli vidět, jak se pěstují ananasy, různé bylinky, koření, kakao, aloe vera a dokonce nám místní ukázali rostlinku, která má přírodní epilační účinky. Víťa se ujal pozice pokusného králíka a nechal si oholit část ruky 😀 Samozřejmě, že nám později chtěli narvat nějaké jejich výrobky, ale “statečně” jsme utekli 😀

Chrámy tu mají

Ze 70% jsou srílančani buddhisté (Sinhálští obyvatelé) a z 15% hinduisté (Tamilští obyv.) a zbytek křesťané a islám. Takže barevných nádherných buddhistických chrámů je tu moře. Překvapilo mě kolik je tu kostelů a ne zrovna skromných. Každý je nazdobený jako vánoční stromeček různýma cetkama a světýlkama, až z toho oči přechází 😀 Mně však nepřipadají ničím zajímavé, bližší jsou mi rozhodně chrámy. V těch menších zahalená ramena a nohy mít nemusíme, jen se přirozeně před vchodem vyzouváme a vdechujeme jeho jeho krásu a historii. Buddha je nejčastějším fyzickým ztělesněním tohoto náboženství a lze jej vidět v různých polohách a pozicích. Každá z pozic má svůj určitý význam. Nejčastěji ho můžeme vidět v pozici lotosového květu (padmasana) což symbolizuje meditaci, většinou s gestem jbhúmisparša mudra – jedna ruka otevřená vzhůru na kotnících a druhá položená od kolena dolů. Ležící buddha symbolizuje Buddhův vstup do Nirvány při jeho smrti a stojící představuje jeho sestup z nebe Trájastrinša (Távatinsa).

Veškerá Buddhova vyobrazení jsou symbolem úcty s hlubokými významy. Některé sochy symbolizují lidské vlastnosti a rysy, jiné jsou tu spíše více pro obdiv své velikosti a krásy. Některé jsou vyrobeny z nefritu nebo dokonce pravého zlata. U těch nejvýznamnějších originálů se konají různé náboženské obřady a poutě. Je důležité jejich víru určitým způsobem respektovat a chovat se k jejich náboženským symbolům s úctou. 🙂 Nádhera tu střídá nádheru ❤

Večer dáváme naši první oficiální srílanskou večeři a nemůžeme si to vynachválit. Miluju když dostanu plno mističek s různými omáčkami a nesmysly. Skvělý jídlo za pár kaček, většina je pálivá, ale zvykám si, baví mě to 🙂

Od pouličních prodejců kupujeme ještě pár nesmyslů na ochutnání, pobavil mě balíček s cizrnou. V té době jsme nevěděla co to vlastně je, až teď vím, že je to cizrna a že na ní není samo o sobě vlastně nic speciálního… co však bylo zvláštní, že byla zabalená do papíru, který byl vlastně školní oznámkovaná písemka 😀 od té doby jsme se vždy zajímali do čeho dalšího jsou schopní lidi zabalit jidlo 😀

Přestože jsme v nic moc Negombu, tak západ slunce nás dostává na kolena asi kdekoliv, hlavně po pár pivkách už máme trošku našlápnuto k otevření lahvinky Malinovice Jelínka z česka.  Náš domácí Hektor nespal, tak jsme večer nad malinou poseděli a zjistili něco o jeho fajn životě 🙂 Zjišťujeme, že je tuk tuk taxikář a tak neváháme a domlouváme odvoz na autobus, kterým se posuneme po Srí lance dál, tady už jsme vše zdá se viděli 🙂

9.4.2014

Dlouho jsme s mými cestovatelskými parťáky, s Víťou, mamkou Pavlínkou a Ondrou, přemýšleli kam na další trip. Původně jsme chtěli na Barmu, ale nakonec zvítězila Srí Lanka a dobře jsme udělali! Letenky jsme koupili asi dva týdny před odletem a nějak se to moc neřešilo. Dva dny před odletem jsme si řekli, že už by bylo fajn plánovat alespoň místa, kam se chceme podívat, hlavně, kde ta země vlastně na mapě leží (ano, pod Indií samozřejmě!)… nevím, že se všechno nechává na poslední chvíli! 😀 Zabalila jsem si s sebou ještě menší batoh, než na Bali, protože stejně vždycky použiju jen třetinu věcí že a nemohla jsem opomenout i slivovici na vypálení!

Zase jsme museli absolvovat hodně letů Vídeň – Berlín- Abu Dhabí- Sri lanka a celou cestu jsem musela poslouchat, kdy to s námi spadne, jakým způsobem bude probíhat moje smrt a dokonce si Vejťa připravil celou historii našeho Airbusu, kdy měl jaké technické závady, kolikrát havaroval.. no co vám budu vyprávět, ale zvládli jsme to! 😀 (ještě aby ne, když letí takoví awesome people jako my!)

Naše první zastávka ve směru byla Abu Dhabi, měli jsme tu 6 hodin přestup, tak jsme vzali levné taxi a omrkli okolí… nádherné počasí, krásný obrovský Sheikh Zayed Grand Mosque Center, všude drahé hotely a moře. Všude cisto, ale toť vše, nic zajímavého se tu zda se neděje, na podívání mi to stačí  Další let jsme zvládli samozřejmě taky v pohodě. Chvíli jsme letěli nad bouřkou, byla to nádherná světelná podívaná, kterou jsme nikdy předtím neviděla. Každému bych přála toto vidět z takové výšky uprostřed všech těch světel.