18.4.2016
Po Londýně mě čekala už jen samá práce, někdy jsem toho měla nad hlavu, byla jsem namožená a někdy po práci bez energie. Občas mi to tam vážně přišlo jako posilovna, protože jsem každý den propotila tričko, abych vše stíhala, ale brala jsem to stále s nadhledem 🙂 Zvykla jsem si hledat na všem jen to dobré a zachránila mě komunikace s lidma kolem, abych se úplně nezbláznila. Moje rodina a přátelé mě drželi v dobré náladě, sem tam jsem si udělala nějaký pěkný výlet po Livingstonu nebo zašla s Mikym na pivko a cigárko 🙂 Dokázali jsme mluvit celé hodiny o zajímavých věcech a snad máme i nějaké před sebou v budoucnu. Musím říct, že mi to chybí 🙂 v některých směrech mého uvažování mi otevřel oči.

Častokrát jsem šla sama někam s knihou na kafíčko, být sama mi občas vyhovuje 🙂 a taky nesmím opomenout na páteční párty s místňákama. Chad a Rousset, úžasní kluci, které musím brzy navštívit. Playstation po večerech, litry rumu a vodky a vymetání diskoték 😀 člověk si musí občas vymýt hlavu, obzvlášť v tak skvělé společnosti.
Z počátku jsem měla trošku strach z jazykové bariéry, anglicky umím neumím, tápu hodně v gramatice a potřebuji rozšířit slovní zásobu. Ale člověk to musí prorazit, jak jinak než s cizincem, takže jsem mluvila a mluvila.. většinou jsem skončila s tím, že jsem ve větě neuměla říci anglicky důležité slovíčko, tak jsem ho anglicky vysvětlovala, aby uhodl, které myslím 😀 vtipné, ale účinné a kluci měli semnou trpělivost 😀 Nakonec jsem zjistila, že člověk se domluví i s malou slovní zásobou a po třech měsících mi Rousset potvrdil, že je moje angličtina mnohem lepší! Jupííí! Tak jsem je zase naučila pár českých frází včetně těch sprostých 😀 Jsem ráda, že jsem letos oslavila narozeniny zase trošku jinak 🙂

Naučila jsem ho palačinky a doufám, že mu/jim budu moci jednou ukázat i naše krásný česko 🙂

