livingston – "Jakmile se nakazíte cestováním, neexistuje žádný známý lék."

Skotsko – Loučení se severem

29.5.2016

Odlet zpět do ČR jsem neplánovala na žádné konkrétní datum, ale vám vaše dobrá kamarádka řekne, že se doma nudí a přemýšlí o dítěti, tak jsem koupila červnovou letenku s tím, že musím situaci zachránit a oddálit 😀 ale měla se i vdávat, tak jsem i tak chtěla odjet dřív a pomoct ji s přípravami jak bude potřeba. Avšak od té doby, co jsem měla pevné datum odletu, se čas neskutečně táhl. Navíc to bylo najednou vše zvláštní. Zjistila jsem, že mi to tu bude neskutečně chybět, něco na tom Skotsku je. Naučila jsem se i větší samostatnosti, ne že bych nedokázala být dříve samostatná jednotka, ale naučilo mě mnoho věcí… už jen to pekelné papírování na úřadech. 😀

Podala jsem výpověď a snažila se napracovat ještě co nejvíce hodin, abych měla z čeho žít přes léto a taky na mě čekal těžký úkol a to, rozloučit se s pár lidma. S Roussetem a Chadem jsme udělali menší domácí párty… no dopadli strašně, na můj “český standard” jak říkají, nemají 😀 ale byl to skvělý večer, musím uznat. Musím zmínit i rozloučení s Pedrem, Peťou, Mikym a Miškem, je pěkný v druhých očích vidět, že budete chybět :.-)

img_6588_postcard

Poslední měsíc jsem byla na bytě sama a zvykla si na hodně zlozvyků jako chodit po bytě nahá nebo po sobě všude nechávat špinavý nádobí 😀 ještě říkám pronajímateli, aby mi dal včas vědět, když bude mít lidi k nastěhování a ejhle. Při mým pravidelným denním popracovním spánku někdo zvoní a já si říkám, že to budou zase ty malý děcka od vedle… no byli to moji noví spolubydlící, tak na ně ode dveří mžourám a nějak mi to ještě nedochází (ano byla jsem oblečená!) 😀 seznámíme se, zapomenu samozřejmě po vteřině jména a přemýšlím, jestli už můžu jít zase spát a jak to teda zase budeme dělat s domácím režimem. Ale spolubydlící to byli opravdu skvělí, sice jsme spolu bydleli necelé dva týdny, ale i tak mi něčím padli do oka a tak doufám, že budu mít možnost se s nimi ještě někdy v budoucnu potkat.

A teď už frčím domů za těma svýma holkama, užít si zasloužené volno a procestovat kousek toho našeho krásného česka 🙂

Měj se krásně Skotsko! ❤

img_6081_postcard

– The End –

Květen plný změn

1.5.2016

Květen byl plný zvratů. S jeho počátkem se počasí konečně uklidnilo a oteplilo se, už jsem pomalu ale jistě odhazovala svůj zimní kabát, V KVĚTNU! a doufala, že už opravdu nebude sněžit 😀 Všechno krásně rozkvetlo, vše bylo najednou zelenější. Každý den chodím na 12-ti hodinové noční směny, tak si připadám jako krtek. Přes den spím, snažím se ignorovat venku lítající ději kopajíc mi do oken míč a pošťáky, kteří každý den zvoní ke mně, jelikož bydlím v přízemí a je jasné, že otevřu…darebáci!!…. vstanu o půl 5 odpoledne, “nasnídám se”, jedu do práce a v 6 ráno vyždímaná končím, jdu se navečeřet a spát 😀 prospat další krásný slunečný den. I když tahle varianta je ještě v pohodě, sem tam mi byly vypsány pracovní směny na 0:15 nebo 3:00 ráno a poslední autobus mi jel kolem 22 hod večer, takže docela sranda.

Ale celkově ty autobusy!!!! Mazec… na žádné zastávce nebyl žádný timetable s odjezdy, orientovala jsem se čistě podle googlu a ani podle něj prostě nevíte, jestli můžete odjezdům věřit. Někdy má bus zpoždění minutu, někdy dvacet, někdy pro jistotu nepřijede raději vůbec, někdy čekáte na další spoj a pak ho vidíte líně přijíždět, jakoby vůbec o nic nešlo 😀 vtipné to je o víkendu nebo o svátcích, to jsem tam někdy stála jako debil i hodinu, než jsem zjistila, že je státní svátek a že opravdu další hodinu nepřijede nic dalšího. Nečekala jsem na zastávce sama a týpek vedle mě měl nápad, že bysme se mohli složit na taxi, když máme cestu stejným směrem.. jenže jsem v té chvíli neměla ani peníze, ani kartu, abych si vybrala, ani nabitý mobil, nic, ale přesto mě vzal taxíkem, sláva. Po 12tihodinovce mi vidina další hodinové cesty pešky domů už přišla jako hotové peklo 😀 Během dubna se měnily jízdní řády, takže jelo vše zase trošku jinak a hlavně kooonečně město řády pověsilo do každé zastávky. Naštěstí jsem si je ofotila, protože do týdne je lidi ukradli, kdybych to věděla, ukradnu si řád pro sebe idioti!! 😀

V těchto chvílích jsem ocenila svůj Kindle, se kterým mi ubíhal čas rychleji (anyway, přečtěte si Gejšu od Artura Goldena, dech beroucí záležitost, kterou jsem zhltla poměrně rychle a dala bych si ji klidně znova) 🙂 Vlastně to celkově ubíhalo všechno rychle, musíte se jen těšit na ty správné věci, třebaže kdy budete mít volný pracovní den, kam pojedete v létě na výlet, na rodinu, na přátele, na místní kámoše… anebo jsem vymýšlela co uvařím.. ANO JÁ, NO A CO! 😀 😀 Bohužel mi odlétli moji drazí spolubydlící a tak mi bylo na bytě trošku smutno. Tak jsem ve volných chvílích vymýšlela koláče, buchty a dortíky, které ocenili i kluci :)) přece to nesním sama, jak bych vpadala 😀 Hodně jsem si vyhrála i s každodenní snídaní, člověk si přece musí udělat malé radosti. Sem tam jsem si udělala výlet do centra na kávičku, do parku na vyhlídku nebo si šla zaběhat. Byla jsem se mrknout s kolegou i v Aberdour na pláži (Silver Sands Beach), pěkné místo. Na to, že bylo už pěkné slunečné počasí, tak voda byla šíleně ledová a foukalo, vtipné bylo to, že vedle seděli lidi v plavkách a hned kousek od nich měli jiní na sobě zimní bundu 😀 Někteří skoti jsou koukám dosti otužilí 😀

img_6466_postcard

Bohužel co čert nechtěl, nemyslela jsem si, že tu budu řešit nějaký úraz, natož pracovní. Záda jsem měla rozlámané celou věčnost jako každý druhý v Tescu, ale že si tam narazím o paletu kotník… kéž by to šlo vrátit zpět. Vlastně ani nevím, kdy přesně se to stalo, jak má člověk pracovat na určitý výkon, který se zdál být leckdy nereálný, modřiny byly všude po těle. Hlavně ze začátku, později už jsem měla lepší fyzičku a věděla jsem co a jak dělat, ale sem tam se každý nechtěně uhodí. Já si ani v tom spěchu neuvědomila, že jsem si kotník narazila, příznaky se dostavily až třetí den, po dalších dvou 12tkách. Ráno když jsem se probudila, tak jsem zjistila, že mám nohu tak nateklou a bolavou, že jsem nebyla schopná dojít sama ani do koupelny, natož pro pití do kuchyně. Šílená bolest a co teď? 😀 Tři dny jsem doma odpočívala a modlila se, aby bolest polevila, ale nakonec mě kotník donutil jít do nemocnice. Alespoň jsem se zase naučila další slovíčka 😀 když si to situace žádá. Měla jsem osobního nosiče, který mě vzal do náruče až na příjem pacientů, kde mi nezapomněli zprasit jméno 😀 Petra Sumperk.. jo proč ne, to tu ještě nebylo 😀

img_6067_postcard img_6340_postcard

Naražená a zkrácená šlacha, tak zněl konečný verdikt, takže jsem byla 3 týdny doma a snažila se nohu rozcházet. Šlo to hodně pomalu a bolelo to jako čert, ale alespoň jsem na to nebyla zase tak sama. Sem tam padlo pár lahví skotské a rumu, poctivé léčení musí být 😀 Vlastně díky této situaci jsme měla konečně čas a začala jsem psát tento svůj blog, sepisovat většinu svých zážitků z cest a postupně si je opět připomínat. 🙂 Alespoň jsem chvílemi nemusela přemýšlet o tom, o kolik týdenních výplat jsem přišla v práci díky nemocenské, ale zdraví je přednější a nemá smysl nohu provokovat. Do práce jsem se mohla vrátit po třech týdnech, když už to nebylo tak hrozný, nicméně jsem kotník cítila ještě v červnu S tím šla dolů i moje fyzička, takže jsem byla první dny opět celá namožená a unavená, ale zjistila jsem, že se pracovní výkon dá zvládnout i v mnohem pomalejším tempu 😀 damn it! Zjištění po čtyřech měsících 😀

12557735_10208150764143945_746584954_o_postcard

Pokračování v mém skotském životě

18.4.2016

Po Londýně mě čekala už jen samá práce, někdy jsem toho měla nad hlavu, byla jsem namožená a někdy po práci bez energie. Občas mi to tam vážně přišlo jako posilovna, protože jsem každý den propotila tričko, abych vše stíhala, ale brala jsem to stále s nadhledem 🙂 Zvykla jsem si hledat na všem jen to dobré a zachránila mě komunikace s lidma kolem, abych se úplně nezbláznila. Moje rodina a přátelé mě drželi v dobré náladě, sem tam jsem si udělala nějaký pěkný výlet po Livingstonu nebo zašla s Mikym na pivko a cigárko 🙂 Dokázali jsme mluvit celé hodiny o zajímavých věcech a snad máme i nějaké před sebou v budoucnu. Musím říct, že mi to chybí 🙂 v některých směrech mého uvažování mi otevřel oči.

IMG_6127_postcard

Častokrát jsem šla sama někam s knihou na kafíčko, být sama mi občas vyhovuje 🙂 a taky nesmím opomenout na páteční párty s místňákama. Chad a Rousset, úžasní kluci, které musím brzy navštívit. Playstation po večerech, litry rumu a vodky a vymetání diskoték 😀 člověk si musí občas vymýt hlavu, obzvlášť v tak skvělé společnosti.

Z počátku jsem měla trošku strach z jazykové bariéry, anglicky umím neumím, tápu hodně v gramatice a potřebuji rozšířit slovní zásobu. Ale člověk to musí prorazit, jak jinak než s cizincem, takže jsem mluvila a mluvila.. většinou jsem skončila s tím, že jsem ve větě neuměla říci anglicky důležité slovíčko, tak jsem ho anglicky vysvětlovala, aby uhodl, které myslím 😀 vtipné, ale účinné a kluci měli semnou trpělivost 😀 Nakonec jsem zjistila, že člověk se domluví i s malou slovní zásobou a po třech měsících mi Rousset potvrdil, že je moje angličtina mnohem lepší! Jupííí! Tak jsem je zase naučila pár českých frází včetně těch sprostých 😀 Jsem ráda, že jsem letos oslavila narozeniny zase trošku jinak 🙂

IMG_6080_postcard

Naučila jsem ho palačinky a doufám, že mu/jim budu moci jednou ukázat i naše krásný česko 🙂

13106577_1138003022927793_444601524_o_postcard

Skotsko – výlety a nástup do práce

20.1.2016

Z počátku jsem čekala týden a půl na nástup do práce, ale využila jsem ten čas jak nejlépe jsem mohla. Jsem ráda, že jsem tu hned zkraje narazila na bezva parťáka Mikyho, který měl stejný cíl a spolu jsme prozkoumali zdejší okolí. Navštívili jsme hlavní město Edinburgh, ze kterého historie přímo dýchá. Nádherné město, kterému při zvuku hrajících dud, pánů v kiltech a vůní piva dodá tu správnou místní atmosféru. 😀 Takže můj první dojem byl opravdu silný a nezapomenutelný! Určitě stojí za opakované navštěvování:-) A také nevynechte návštěvu hradu s krásným výhledem na město a okolí.

12592402_10208232905117418_6482012389955761662_n_postcard.jpg

Okolí Edinburghu má taky co nabídnout. Pláž a okolí Blackness Castle, pohled na mohutné mosty u Queensferry… Poprvé jsem byla na pláži v kozačkách a zimní bundě, trošku změna 😀 pláž lemují roztomilé domečky se zahrádkami a krásné počasí nám ten výlet udělalo ještě hezčí. Mnoho lidí mi v česku říkalo “proč tam jedeš, mají tam hnusné počasí a hrozné pivo”. Takže lidi, pivo je tu skvělý, sice nemá moc pěny, ale spokojenost 😀 a hlavně ta whiiskyyy!! A počasí jsem tu neměla nejhorší. Co si budeme nalhávat, v česku na jaře taky není nic moc a jak se tu oteplilo, tak už bylo poměrně pěkně, ostatně to můžete vidět z mých fotek 🙂

630_10208413612674994_4024410264870458177_n (1)_postcard.jpg

1.2.2016

Už je to tady. Pracuji v Tescu ve skladu, v podstatě třídím a chystám zboží do jednotlivých objednávek jako v mé poslední práci v ČR, jen s tím rozdílem, že týdně tu dostanu českou měsíční výplatu a to je pouze minimální mzda. Je to sice rutinní práce a někdy i těžká, ale každý tu nějak začíná a s vidinou pěkného platu jsem do toho šla. Navíc odchodu z práce můžu vypnout a více na ni nepomyslet, čístá hlava. Za dopravu tu sice utratíte více, záleží jak to máte daleko k práci nebo jak moc cestujete a jste ochotni chodit pěšky. Do Tesca jsem šla pešky jen jednou, na pohovor, a už nikdy více!! Hodinu v dešti a ještě jsem se stihla ztratit, přišla jsem do práce jako prase, to prostě chceš! 😀
Za potraviny utratíte také více, ale v podstatě ne tolik, co v ČR úměrně k platu a zdá se mi, že je tu lepší a kvalitnější výběr. Navíc vám tu vždy s fixními výdaji (nájem, elektřina, jídlo) vždy zbydou peníze i na hromadu srandy kolem + dokážete naspořit dosti peněz do zásoby, o čemž se mi v Česku nesnilo. Troufnu si říci, že nejen když jste tu, ale jednoduše řečeno, když jste kdekoliv jinde, než v česku tak zjistíte, že naše minimální platy jsou vážně takové minimum, že stačíte sotva poplatit svůj nájem/hypotéky, jídlo, no zkrátka vám z nich nezbyde téměř nic. Tohle nechci. Chci žít beze stresu a počítat každou korunu 🙂

Abych pravdu řekla, Tesco mi dalo někdy pěkně zabrat. Ze začátku určitě, protože tělo nebylo zvyklé na takovou zátěž a nohy na chození tolika kilometrů. Co jsem zjistila, tak za 8-hodinovou směnu se tu dalo nachodit cca 24km + když počítáte ještě cestu do práce a z práce, tak máte pěkně v nohách. Se zvedáním balíků to můžete brát jako slušnou posilovnu a ještě vám za to platí! 😀 No ne, byly lehčí dny, kdy jsem to tu zvládala v pohodě a byly i dny, kdy jsem proklínala celý svět a chtěla se na to vykašlat. Ale to tak máte někdy asi všude. Když jsem měla nosit těžké bedny s bramborami nebo mrkví, tak jsem myslela, že budu mít záda brzy vejpůl, ale naštěstí se našlo pár kolegů, kteří sem tam pomohli. (Miško díky za bedny s banánama!! :-D) Ty první týdny jsem bojovala s únavou, protože můj pracovní režim vypadal tak, že mi Tesco poslalo den předem smsku, v kolik mám přijít další den do práce. Neměli jsme pevný časový rozpis a podle množství práce nám určovali, kdy kdo začíná a že tam bylo lidí! Jednou jsem začala v 6 ráno, druhý den třeba v 10, 14, 15, docela šílený systém, ale když tu člověk je pouze skrz práci, tak je to vesměs fuk. Po pár týdnech jsem se naučila mazané vychytávky co a jak a zvládala jsem i během svého jediného volného dne v týdnu jít i na pivko s kolegou.

2-2-3-Team-Member-Promo-2_postcard

Někdy jsem z těch lidí v práci šílela, skoro samí chlapi a mohli si oči vykoukat 😀 achjo, tak jsem češka, no a co mám jako dělat! 😀 Slováci, poláci, rumuni, latvijci, lotyši, směska všeho možného a stejně se mezi sebou všichni domluvili 🙂 Některým už z té práce evidentně šplouchalo na maják, ale nedivím se, později jsem začala trpět stejnými stavy samomluvy a záchvatů debility 😀 Nevyhla jsme se ani prvotním zásadním chybám, kdy jsem jim málem zničila automatický track, ale všechno dobře dopadlo! 😀

Někdy práce nebyla fér. Člověk se mohl snažit sebevíc a akorát měl pocit, že nic nestíhá a ostatní ho jen zdržují. Proto jsem byla ráda, že jsem si mohla zažádat o noční směny. Ono taky pracovat mezi 100 lidmi na denní a max 16-ti na noční je rozdíl. To byl najednou klid! Sice směny začínaly např. ve 22, 23 hod a někdy když se v kanceláři zbláznili, tak nám dali na půlnoc nebo 3 ráno 😀 ale ten klid byl balzámem na duši. Ovšem zase jsem si musela zvykat na nový režim spánku, nezvyk, ale nakonec to šlo 🙂 Nakonec jsme se přistihla, jak mi vadí i to slunce, jak si člověk zvykne na noční život.

Vyfasovala jsem nádherný pracovní úbor. Megavelká pánská mikina, stylový stejnobarevný kapsáče a o dvě čísla větší boty. Navíc tunel přes pusu a čepici na hlavu, protože tam nebylo zrovna nejtepleji… úplná modelka 😀 Takže makám makám co se do mě vejde!

První dojmy ze Skotska

14.1.2016

Vždy mě lákaly neznámé dálky a poznávání jiných světů. Skotsko bylo jedním z mých snů, vždy mě přitahoval ten jeho hornatý sever, a když mi jednoho dne kamarád vnukl myšlenku pracovat tu, tak jsem o tom moc dlouho nerozmýšlela. Zvlášť, když jsem zjistila, jakých výdělků tu mohu dosáhnout. Ale tak ano, neslo to s sebou sice moc těžkých rozhodnutí, jako dát výpověď v mnohaleté práci, opustit přátele, rodinu, přítele, ale už jsem jednoduše nemohla dál. (MOC MOC vděčím za podporu!) Už jsem cítila ten tlak okolí, jak každý ode mne něco očekává… Kdy doděláš školu? Kdy budeš připravená na vztah? Kdy tohle a tamto… některé opravdu chápu, ale trochu mě trápilo, že nikdo není schopný pochopit mě samotnou. Navíc se plno věcí za posledních pár let změnilo, naše parta už v podstatě není partou, moje smečka holek se přesunula do jiných měst a mám pocit, že už mají vesměs svůj vlastní život a méně času na ostatní. (Možná mi to teď budou vyčítat co píšu, ale trošku o tom popřemýšlejte.) Každý má najednou plno práce nad hlavu, své partnery bez kterých se nehnou nikam ani na krok anebo se některým nikam nechce. Proto jsem odjela, protože nemá moc smysl se zabývat tím, že mi budou chybět přátelé, doma mi chyběli taky a tím, že budu ve Skotsku, se toho moc nezmění. Potřebovala jsem si jednoduše vyčistit hlavu a utřídit myšlenky, které mě trápily. Na chvíli změnit způsob svého života a popřemýšlet o tom, co dělat dál.

Oznámit to doma nebylo snadné, někomu jsem ublížila, ale pro mě je mé vlastní štěstí důležitější, protože jak nebudu šťastná já, neudělám šťastného nikoho kolem sebe. Možná jsem vypadala jako sobec, ale nikdy NIKDY jsem nikoho do ničeho nenutila, nikdy jsem nechtěla nikoho měnit, vždy jsem nechala ostatní, aby se rozhodli sami za sebe, jak to sami cítí. Nejsem sobec, chci být jednoduše šťastná a to je podle mě správný přístup. Navíc je vycestování jen dočasná záležitost a ti, kteří o mě stojí mi napíšou a budou se se mnou chtít potom vídat dál.

Skotsko mi ukázalo hodně pozitiv, alespoň pro mě samotnou. Je přátelské, zelené a většinou chladné a upršené. Zbavila jsem se pár svých starých zlozvyků, naučila se jíst zdravěji. Vydělala a ušetřila spoustu peněz. Zdokonalilo mě v angličtině a poznala jsem pár skvělých přátel, až se mi bude nakonec i těžko odjíždět. Ale budu mít na co vzpomínat! Jsem hrdá, že jsem dokázala sebrat odvahu a jít si za svými sny. ❤

Spousta lidí kolem mě o vycestování pouze jen mluví a vymlouvá se, že nemá peníze, čas, má závazky atd. Ano chápu, ale když člověk opravdu chce, tak zařídit jde vše. Nebo třeba to někomu nevyjde, ale důležité je se alespoň pokusit o změnu. Vždy je kam se vrátit. Tady jsem slyšela tolik různých příběhů lidí, kteří to nemají v životě jednoduché, někteří mají závazků tolik, že nechápu jak to zvládají, ale oni to ZVLÁDAJÍ! Respekt jim, jsou dobrý příklad, že když se chce, všechno lze. Je to tu absolutně úžasné!

Skotsko, spousta historie, spousta nádherné přírody a skvělé whisky. Počasí se tu mění někdy z minuty na minutu, deštník nemá cenu kupovat, protože ho za vydatného deště a větru už nemáte. Překvapili mne tu hlavně místní lidé a jejich neuvěřitelná vstřícnost a ochota pomoci sami od sebe. Některým sice nejde moc rozumět kvůli jinému přízvuku, některý typ skotštiny je tak jiný, že jsem nedokázala přijít ani jaké slovo mi dotyčný vlastně řekl, ale to nebyl jen můj problém. Dvě největší města Skotska Edinburgh a Glasgow jsou od sebe vzdálené pouze 50mil a přesto si někdy navzájem místní nerozumí. Mají trošku odlišný slovník… spíše mi to někdy připadalo jako vymyšlená řeč, že plácají nesmysly 😀

Bydlím v malém městečku Livingston, tak malém, že je tu pouze spousta rodinných čtvrtí s roztomilými domečky a jejich zahradami a dvě nákupní centra. Žádné náměstí, nic moc vyžití, takže spíše klid. Ale mám kde bydlet, tak jsem spokojená 😀 nebudu si přeci stěžovat že… Ale! Je tu alespoň nějaká ta menší diskotéka, minigolf a posilovna, alespoň něco, když už skoro nic 🙂 Původně jsem čekala, že budu spát u kamaráda na zemi na matraci bůhví v jakém ošuntělém bytě, ale příjemně mě překvapil útulný a čistý byteček a dva skvělí spolubydlící! 🙂

Zprvu mi dalo zabrat papírování. Všechno si sama vytelefonovat s místní bankou, pracákem/Job center… aha what? When i have appointment? What? Again please and slowly… 😀 byla to pro mě výzva a s každým úspěšně splněným bodem mi narůstalo sebevědomí, aby mi zase mohlo na schůzce v bance klesnout. 😀 zorientovat se v místní dopravě… joo autobus si tu někdy jezdí jak chce, někdy s dvacetiminutovým zpožděním, někdy přijede dřív další spoj, prostě kam spěchat! Obzvlášť o víkendech a svátky raději ani nezmiňuji, protože to s vání vyjebe VŽDYCKY! 😀

Ale nakonec vše dopadlo dobře! Po měsíci mám své číslo pojištění National Insurence Number, po dalším měsíci i účet v bance (Barcleys)! Je zajímavé, že mi tu všichni mrví mé příjmení. Přestože vše vyspeluji do sluchátka jak bych měla a oni to po mne správně zopakují a na schůzkách opisují jméno přímo z občanky, dopisy mi chodí na zkomolené Smolacova, Smoklova.. hrůza 😀 Jestli si budete zakládat účet u Barcleys, připravte se na to, že vám jej nezaloží bez NINa a pošlou vám 5 různých ověřovacích dopisů v různé dny. Navíc abyste mohli poslat někomu peníze účtem, potřebujete na to takovou.. dá se říct, že to vypadá jako kalkulačka do které zastrčíte kartu kvůli ověření.. neskutečná blbost 😀 a vážně to není vtip! Když mi dorazila poštou, tak jsem čekala skrytou kameru a skácela jsem se smíchy k zemi 😀

Na svém prvním anglickém pohovoru jsem byla se skotem v Tescu. Dělám, že všemu rozumím a vyplňuji papíry. 😀 Počítám matematické úlohy, aby věděli, že nejsem úplně blbá, čtu jim články z novin a reaguji na náhodné otázky. Matematické příklady vypadaly ve stylu 3+2*5= …má to ale svůj účel, protože ač je výsledek 13, rumuni a lotyši se s vámi dokážou hodiny hádat o tom, že je výsledek 25, protože v jejich zemi jsou přece jiné zákony matematiky!!! 😀 Dala jsem to, jupíí a hurá si sedřít kůži! 😀