malajsie – "Jakmile se nakazíte cestováním, neexistuje žádný známý lék."

16.4. 2015

Uletěli jsme bouřce, docela příjemný a rychlý let. Měli jsme na jednu noc přes Booking zamluvené ubytování, které bylo sice krásné, ale působilo na mně spíše jako zlatá klec, protože leželo uprostřed ostrova v nějaké prdeli světa a neměli jsme se ani kde najíst… holt chybička se vloudila a kluci rezervovali omylem jiné ubytko, než jsme chtěli. 😀 Takže druhý den ráno mizíme pryč k pláži na východ! Snídaně je tu věru obdivuhodná, míchaná vajíčka s párečkem, fazolkama a toustíkama, rozhodně příjemná změna, takže se nám hledá nové útočiště lépe. Vlastně… na další noc jsme našli sice extra levné (100Myr – počítej krát 7), ale zaslouženě, jelikož jsme spali všichni v jednom pokoji bez oken, klimatizace.. o té radši nemluvím a hajzl stál taky za starou bellu (špinavej, bez prkýnka a jako splachovadlo sloužila opět káď s vodou s naběrátkem), ale stejně jsme se těšili k moři 😀

Další ubytko, nevím jak se nám poštěstilo mít ještě levnější, Charlie hotel za 85 Myr! Pěkný, hned u pláže, je to tu dokonalé! Ovsem do té doby, než se všichni na sračku spálime 😀 Samozřejmě se kluci “nepotřebují mazat”, poslouchám to každý rok a dopadne to stejným skuhráním “Pítroo, ja jsme se spálil bee” 😀 Já se jako frajerka namazala, ovšem jsem nečekala, že se i s faktorem 30 dokážu spálit jak nikdajs nikec. A to pozor, to jsem se neopalovala, ale jen jsem se prošla v pozdějším odpoledni po pláži! Ten krém snad byl na spáleniny a ne proti nim! Další 3 dny se proto vyhýbám slunci, každý sluneční paprsek pálí jako čert, dovolená jak má být 😀

Jako bonus dostávám poprvé v životě jakousi sluneční alergii a oční víčka mi natekly do takových rozměrů, že mi bylo vážně do breku. Zombie hadra 😀 Jak jsem však později zjistila, paradoxně mi ta alergie zachránila kůži. Půjčili jsme si opět skútříčky a projeli jsme si část ostrova, který je opravdu malý ale zato moc krásný. Je to tu jako na vesnici, všude relativně čisto, krásná příroda. Nádherné pláže a naštěstí málo turistů, takže místo mi absolutně vyhovuje. Sice jezdím s nevyježděným Peťou, tak mám trochu strach, ale zvládáme to 🙂 Západy slunce jsou tu neuvěřitelně krásné, každému bych přála tohle zažít 🙂

Jak už jsem se zmínila o zachráněné kůži, měla jsem štěstí v neštěstí a ostatní vlastně taky. Díky mým napuchlým očím jsem se rozhodovala další den jestli jet na další průzkumný výlet na skútrech, ale nakonec jsem usoudila, že bych z něj nic moc neviděla, tak jsem zůstala “doma” na pláži. Ještě se Pavča rozhodovala, jestli taky zůstat, ale nakonec ke vší smůle nasedla k Víťovi na skútr a odjeli objevovat další krásy, měli se pro mě k večeru zastavit a jet na večeři, ale… bohužel bourali na silnici 😦 Kluzká vozovka i přes jejich opatrnost vzala za své a pěkně se po ní “svezli” po svých. Odřené klouby kam se podíváš a nejhůř dopadla mamka, která si sedřela celé lýtko. Díky iPhonu si zachránila stehno, ale iPhone mínus (jako každý rok :-D). Při představě, že jedu s nimi, tak dopadnu nejspíš ještě hůř, protože jezdím na skútru v mini kraťasech, no je mi z toho úplně zle, kdykoliv si na to vzpomenu. Motorky mínus a pár dní dovolené mínus taky, protože chudáci strávili cca 5 dní mimo horko a slunko na ubytku jak byli potlučení a dodření, ale hlavní je, že se nestalo nic vážnějšího. Tak jsem se o ně alespoň pěkně starala.

Těch pár dní prakticky “o samotě” jsem si užívala pláže a okolí jak jsem chtěla. Seznámila jsem se s pár fajn místníma. Jsou úžasní a přátelští (možná je to tím, že jsem tu jediná běloška :-D) Zkusila Parasailing, což je vlastně let na padáku za motorovým vodním skútrem. Měla jsem to pěkně za poloviční cenu, protože jsem se tu denně vídala s místním týpkem Ayiem 😀 jednou mě vzal na projížďku na vodním skútru na protější ostůvek. Hrozná škoda, že vám to nemohu ukázat, bílá pláž, voda jako křišťál, houpací síť a nikde ani noha. Místo jako z katalogu, doslova ráj na zemi, který se mi nechtělo opouštět a moc Ayieovi děkuji za tento neopakovatelný zážitek! ❤ Teď sedím na naší pláži na lehátku, koukám na onu bílou pláž z dálky a je mi po ní smutno… možná jsem o ní raději neměla vědět? 😀

Byli jsme tu asi týden a i přes dlouhé přemýšlení kam letět dál, Thajsko, Lombok, jsme se nakonec rozhodli, že zvolíme opět Bali. 🙂

Užívám si proto poslední chvíle na pláži a jsem vlastně i trochu ráda, že tu trávím čas sama, je to příjemná změna. Člověk si tu popřemýšlí o různých věcech, které ho v Česku štvou, nadýchá se jiné atmosféry a… jednoduše přijde na jiné myšlenky. Jsou věci, kvůli kterým bych se nejradši domu nevracela, ale jsou lidi, kteří by mi určitě chyběli takže není vlastně jiná možnost. Nechcete přijet sem zamnou? Vše by bylo jednodušši. :))

Byli jsme tu asi týden a i přes dlouhé přemýšlení kam letět dál, Thajsko, Lombok, jsme se nakonec rozhodli, že zvolíme opět Bali. 🙂 Jistotka je jistotka a moji chudáčkové se potřebují zregenerovat 🙂

Život je tu jednoduchý a vlastně by mi úplně stačil. Až tady si člověk uvědomí, co vlastně k životu skutečně potřebuje. Langkawi si mě opravdu získalo a určitě se sem jednou vrátím 🙂

IMG_6809_postcard IMG_6795_postcard IMG_6863_postcard IMG_6851_postcard IMG_6813_postcard IMG_6888_postcard

10.4.2015

Miluju to, miluju tu svobodu. Není lepší pocit, než koupit letenku do neznáma a jednoduše letět a co víc.. miluju Asii. Tohle mi chybělo jak asi nic na světě. Potřeba být zase alespoň na chvíli součástí tohoto jiného světa, v němž lide žijí jiný život, jiným způsobem, než u nás. Cítit opět všude směsici koriandru, šafránu, chilli a zázvoru… ❤ ❤

Tentokrát jsme zakotvili v Malajsii, podobná sestava jako minulý rok: já, Víťa, Pavlínka a místo Ondry s námi jel Peťa Šušeň. Došlo mi, že sem letím až když jsem se v letadle probudila a viděla její nádheru z okýnka. Je fascinující prolétat těma načechranýma bílýma mráčkama a ne je vidět jen ze země. Prolétli jsme nad duhou, nad deštěm, nad rozlehlými pralesy, pustinou i mrakodrapy. 🙂 Let v poklidu, uteklo to rychle a příjemně. Jakmile jsme ale vyšli z letiště, tak mě obalilo opět dusno a horko, ale to si člověk zvykne… po pár dnech 😀 Jsem ráda, že jsem předčasně odhodila zimní bundu a konečně mám žabky a tílko.

Ubytovali jsme se v “zajímavém” hotelu Homestyle v části Bukit Bintang města Kuala Lumpur, sice absolutně bez oken, klimatizace moc neklimovala… vlastně trochu punk, ale je to jen na přespání a tak hned hurá do ulic! 😀 Je hrozná škoda, že to prostředí a situace se nedají moc popsat slovy či vyfotit, musíte to zažít na vlastní kůži a pak zjistíte, že nechcete pryč, že jednoduše buď nechcete odjet anebo se sem musíte co nejdříve zase vrátit. Ta atmosféra je jedinečná a úplně vás to pohltí. Znám ten pocit z Bali a Srí Lanky, nemohla bych žít s pocitem, že jsem tam už byla a zbytek života strávím v „uštvaném“ česku. Nejde to. Je to droga, která Vám nedá spát. Nepotřebuji tady vidět moderní svět, mrakodrapy, obchody a superměsta, to co mě zajímá je to ryzí jádro tohohle světa, kde uvidíš pravdu jak to doopravdy je. Procházíme velkolepé moderní město a v jednom místě jako byste jej utli a ocitáme se ve špinavé čtvrti s malými ošuntělými domečky. Nevěřícně na to zírám a nestačím se divit. Ovšem nejsem překvapená, užívám si tu atmosféru jaká je, poznávám další neznámo. Kolemjdoucí na nás zírají jakoby nikdy neviděli bělocha, ale chovají se příjemně a každý rád ochotně poradí, kterou cestou se vydat dál.

IMG_0256_postcard

Ať už asijce, indy či malasijce, zamilovala jsme si je, protože se mi zdají jak to říct… ta jejich ochota a ve většině situací pozitivní nálada je obdivuhodná. Nemusí mít téměř nic a přece jsou svým způsobem šťastní. Alespoň to tak vypadá. Navíc to místní úžasné jídlo, které sice někdy pálí jako čert, ale stejně chci víc a víc, systém jakým to zde funguje.. paráda 🙂

Kuala Lumpur je hlavní město Malajsie s 1,6 milionem obyvatel. Prošli jsme si tu přes den pár zajímavých částí města, třeba slavné věže Petronas Twin Towers se svými 452 metry a propojeným mostem. Dale jeskynní chrám Batu s obří zlatou sochou a mnooha schody, které vedou do jeskyně. Hodně mě to zklamalo, samotné jeskyně byly sice nádherné, ale jakou z tohoto místa udělali turistickou atrakci je nechutné, chyběl mi tam už jen stánek s párkem v rohlíku a cukrová vata Chtěla bych na takových místech být někdy sama a ne jen uhýbat lidem se selfie tyčkama, ti lidi už neví co si všechno vyfotit. Fotí každou prkotinu, ale popravdě, kdo se na ty fotky pak zpětně doma podívá? Já jen občas, některé věci nefotím vůbec, nechám se unášet tou krásou na vlastní oči, vnímat ten daný okamžik jaký opravdu je. Stejně tu atmosféru není možné do objektivu natlačit.

IMG_5823_postcard IMG_5850_postcard

Mrkli jsme do pár nádherných budhistických chrámů jako Guan Di, Sri Mariamman,.. a pak jsme si projeli město, krásný hlavně čínskou čtvrť, kde seženete vše co vás napadne

Úletem jsou vždycky tržnice, které se s jídlem příliš nemažou. Uvařit ho umí bravurně, ovšem už nechcete vidět v jakých hygienických podmínkách. Právě z takových důvodů je potřeba nechat se očkovat proti žloutence 😀 jdete si tak zadními uličkami tržnice a na zemi vidíte volně pohozené maso na kusu igelitu, všude mouchy a ano, bylo to maso určené ke zpracování a prodeji, alespoň to tak vypadalo. Sem tam proběhla nějaká ta krysa, hrozný smrad z mořských potvor a bůhví čeho. Zapadli jsme v jednom stánku, který vypadal “v pohodě”a objednali jsme si pečené kuře s rýží. No, až později jsme si všimli, že se ta rýže vaří v kotlíku přímo na ulici, kde procházeli lidi 😀 taaak joo no, ale výsledek byl chutný a nikdo neutrpěl žádnou újmu na zdraví 😀

Zastihla nás i bouřka, ale v tomhle horku je po dešti hned zase sucho, alespoň jsme měli na chvíli klid od komárů, kteří jsou tu opravdu nepříjemně otravní!

IMG_5852_postcard

Noční Kuala je už divočejši, na městě vyhrávají šikovní hudebníci, jedna diskotéka/bar řve vedle druhé, všude je plno malinkých stánků s nejrůznějšími mňamkami, takže jsme museli tu a tam ochutnat Nasi goreng ayam a Mee goreng Ayam je samozřejmostí! (pečená rýže s kuřetem nebo nudle s kuřetem), pusy nás pálely a bylo to boží! :)) Sarančatům a škorpionům na špejli se vyhýbám, moc mě to neláká 😀 Toto město, byť je opravdu obrovské, tak 3 dny zde tu bohatě stačí na zkouknutí zdejších památek a trochu té kultury. Město ale městem zůstane a nás láká spíše exotika, tak se přesouváme dál. Za pár kaček kupujeme letenky na ostrůvek Langkawi na severu Malajsie!