Tag: skotsko 2016

20.1.2016

Z počátku jsem čekala týden a půl na nástup do práce, ale využila jsem ten čas jak nejlépe jsem mohla. Jsem ráda, že jsem tu hned zkraje narazila na bezva parťáka Mikyho, který měl stejný cíl a spolu jsme prozkoumali zdejší okolí. Navštívili jsme hlavní město Edinburgh, ze kterého historie přímo dýchá. Nádherné město, kterému při zvuku hrajících dud, pánů v kiltech a vůní piva dodá tu správnou místní atmosféru. 😀  Takže můj první dojem byl opravdu silný a nezapomenutelný! Určitě stojí za opakované navštěvování:-) A také nevynechte návštěvu hradu s krásným výhledem na město a okolí.

Okolí Edinburghu má taky co nabídnout. Pláž a okolí Blackness Castle, pohled na mohutné mosty u Queensferry… Poprvé jsem byla na pláži v kozačkách a zimní bundě, trošku změna 😀  pláž lemují roztomilé domečky se zahrádkami a krásné počasí nám ten výlet udělalo ještě hezčí. Mnoho lidí mi v česku říkalo “proč tam jedeš, mají tam hnusné počasí a hrozné pivo”. Takže lidi, pivo je tu skvělý, sice nemá moc pěny, ale spokojenost 😀 a hlavně ta whiiskyyy!! A počasí jsem tu neměla nejhorší. Co si budeme nalhávat, v česku na jaře taky není nic moc a jak se tu oteplilo, tak už bylo poměrně pěkně, ostatně to můžete vidět z mých fotek  🙂

1.2.2016

Už je to tady. Pracuji v Tescu ve skladu, v podstatě třídím a chystám zboží do jednotlivých objednávek jako v mé poslední práci v ČR, jen s tím rozdílem, že týdně tu dostanu českou měsíční výplatu a to je pouze minimální mzda. Je to sice rutinní práce a někdy i těžká, ale každý tu nějak začíná a s vidinou pěkného platu jsem do toho šla. Navíc odchodu z práce můžu vypnout a více na ni nepomyslet, čístá hlava. Za dopravu tu sice utratíte více, záleží jak to máte daleko k práci nebo jak moc cestujete a jste ochotni chodit pěšky. Do Tesca jsem šla pešky jen jednou, na pohovor, a už nikdy více!! Hodinu v dešti a ještě jsem se stihla ztratit, přišla jsem do práce jako prase, to prostě chceš! 😀
Za potraviny utratíte také více, ale v podstatě ne tolik, co v ČR úměrně k platu a zdá se mi, že je tu lepší a kvalitnější výběr. Navíc vám tu vždy s fixními výdaji (nájem, elektřina, jídlo) vždy zbydou peníze i na hromadu srandy kolem + dokážete naspořit dosti peněz do zásoby, o čemž se mi v Česku nesnilo. Troufnu si říci, že nejen když jste tu, ale jednoduše řečeno, když jste kdekoliv jinde, než v česku tak zjistíte, že naše minimální platy jsou vážně takové minimum, že stačíte sotva poplatit svůj nájem/hypotéky, jídlo, no zkrátka vám z nich nezbyde téměř nic. Tohle nechci. Chci žít beze stresu a počítat každou korunu 🙂

Abych pravdu řekla, Tesco mi dalo někdy pěkně zabrat. Ze začátku určitě, protože tělo nebylo zvyklé na takovou zátěž a nohy na chození tolika kilometrů. Co jsem zjistila, tak za 8-hodinovou směnu se tu dalo nachodit cca 24km + když počítáte ještě cestu do práce a z práce, tak máte pěkně v nohách. Se zvedáním balíků to můžete brát jako slušnou posilovnu a ještě vám za to platí! 😀 No ne, byly lehčí dny, kdy jsem to tu zvládala v pohodě a byly i dny, kdy jsem proklínala celý svět a chtěla se na to vykašlat. Ale to tak máte někdy asi všude. Když jsem měla nosit těžké bedny s bramborami nebo mrkví, tak jsem myslela, že budu mít záda brzy vejpůl, ale naštěstí se našlo pár kolegů, kteří sem tam pomohli. (Miško díky za bedny s banánama!! :-D) Ty první týdny jsem bojovala s únavou, protože můj pracovní režim vypadal tak, že mi Tesco poslalo den předem smsku, v kolik mám přijít další den do práce. Neměli jsme pevný časový rozpis a podle množství práce nám určovali, kdy kdo začíná a že tam bylo lidí! Jednou jsem začala v 6 ráno, druhý den třeba v 10, 14, 15, docela šílený systém, ale když tu člověk je pouze skrz práci, tak je to vesměs fuk. Po pár týdnech jsem se naučila mazané vychytávky co a jak a zvládala jsem i během svého jediného volného dne v týdnu jít i na pivko s kolegou.

Někdy jsem z těch lidí v práci šílela, skoro samí chlapi a mohli si oči vykoukat 😀 achjo, tak jsem češka, no a co mám jako dělat! 😀 Slováci, poláci, rumuni, latvijci, lotyši, směska všeho možného a stejně se mezi sebou všichni domluvili 🙂 Některým už z té práce evidentně šplouchalo na maják, ale nedivím se, později jsem začala trpět stejnými stavy samomluvy a záchvatů debility 😀 Nevyhla jsme se ani prvotním zásadním chybám, kdy jsem jim málem zničila automatický track, ale všechno dobře dopadlo! 😀

Někdy práce nebyla fér. Člověk se mohl snažit sebevíc a akorát měl pocit, že nic nestíhá a ostatní ho jen zdržují. Proto jsem byla ráda, že jsem si mohla zažádat o noční směny. Ono taky pracovat mezi 100 lidmi na denní a max 16-ti na noční je rozdíl. To byl najednou klid! Sice směny začínaly např. ve 22, 23 hod a někdy když se v kanceláři zbláznili, tak nám dali na půlnoc nebo 3 ráno 😀 ale ten klid byl balzámem na duši. Ovšem zase jsem si musela zvykat na nový režim spánku, nezvyk, ale nakonec to šlo 🙂 Nakonec jsme se přistihla, jak mi vadí i to slunce, jak si člověk zvykne na noční život.

Vyfasovala jsem nádherný pracovní úbor. Megavelká pánská mikina, stylový stejnobarevný kapsáče a o dvě čísla větší boty. Navíc tunel přes pusu a čepici na hlavu, protože tam nebylo zrovna nejtepleji… úplná modelka 😀 Takže makám makám co se do mě vejde!

14.1.2016

Vždy mě lákaly neznámé dálky a poznávání jiných světů. Skotsko bylo jedním z mých snů, vždy mě přitahoval ten jeho hornatý sever, a když mi jednoho dne kamarád vnukl myšlenku pracovat tu, tak jsem o tom moc dlouho nerozmýšlela. Zvlášť, když jsem zjistila, jakých výdělků tu mohu dosáhnout. Ale tak ano, neslo to s sebou sice moc těžkých rozhodnutí, jako dát výpověď v mnohaleté práci, opustit přátele, rodinu, přítele, ale už jsem jednoduše nemohla dál. (MOC MOC vděčím za podporu!) Už jsem cítila ten tlak okolí, jak každý ode mne něco očekává… Kdy doděláš školu? Kdy budeš připravená na vztah? Kdy tohle a tamto… některé opravdu chápu, ale trochu mě trápilo, že nikdo není schopný pochopit mě samotnou. Navíc se plno věcí za posledních pár let změnilo, naše parta už v podstatě není partou, moje smečka holek se přesunula do jiných měst a mám pocit, že už mají vesměs svůj vlastní život a méně času na ostatní. (Možná mi to teď budou vyčítat co píšu, ale trošku o tom popřemýšlejte.) Každý má najednou plno práce nad hlavu, své partnery bez kterých se nehnou nikam ani na krok anebo se některým nikam nechce. Proto jsem odjela, protože nemá moc smysl se zabývat tím, že mi budou chybět přátelé, doma mi chyběli taky a tím, že budu ve Skotsku, se toho moc nezmění. Potřebovala jsem si jednoduše vyčistit hlavu a utřídit myšlenky, které mě trápily. Na chvíli změnit způsob svého života a popřemýšlet o tom, co dělat dál.

Oznámit to doma nebylo snadné, někomu jsem ublížila, ale pro mě je mé vlastní štěstí důležitější, protože jak nebudu šťastná já, neudělám šťastného nikoho kolem sebe. Možná jsem vypadala jako sobec, ale nikdy NIKDY jsem nikoho do ničeho nenutila, nikdy jsem nechtěla nikoho měnit, vždy jsem nechala ostatní, aby se rozhodli sami za sebe, jak to sami cítí. Nejsem sobec, chci být jednoduše šťastná a to je podle mě správný přístup. Navíc je vycestování jen dočasná záležitost a ti, kteří o mě stojí mi napíšou a budou se se mnou chtít potom vídat dál.

Skotsko mi ukázalo hodně pozitiv, alespoň pro mě samotnou. Je přátelské, zelené a většinou chladné a upršené. Zbavila jsem se pár svých starých zlozvyků, naučila se jíst zdravěji. Vydělala a ušetřila spoustu peněz. Zdokonalilo mě v angličtině a poznala jsem pár skvělých přátel, až se mi bude nakonec i těžko odjíždět. Ale budu mít na co vzpomínat! Jsem hrdá, že jsem dokázala sebrat odvahu a jít si za svými sny. ❤

Spousta lidí kolem mě o vycestování pouze jen mluví a vymlouvá se, že nemá peníze, čas, má závazky atd. Ano chápu, ale když člověk opravdu chce, tak zařídit jde vše. Nebo třeba to někomu nevyjde, ale důležité je se alespoň pokusit o změnu. Vždy je kam se vrátit. Tady jsem slyšela tolik různých příběhů lidí, kteří to nemají v životě jednoduché, někteří mají závazků tolik, že nechápu jak to zvládají, ale oni to ZVLÁDAJÍ! Respekt jim, jsou dobrý příklad, že když se chce, všechno lze.  Je to tu absolutně úžasné!

Skotsko, spousta historie, spousta nádherné přírody a skvělé whisky. Počasí se tu mění někdy z minuty na minutu, deštník nemá cenu kupovat, protože ho za vydatného deště a větru už nemáte. Překvapili mne tu hlavně místní lidé a jejich neuvěřitelná vstřícnost a ochota pomoci sami od sebe. Některým sice nejde moc rozumět kvůli jinému přízvuku, některý typ skotštiny je tak jiný, že jsem nedokázala přijít ani jaké slovo mi dotyčný vlastně řekl, ale to nebyl jen můj problém. Dvě největší města Skotska Edinburgh a Glasgow jsou od sebe vzdálené pouze 50mil a přesto si někdy navzájem místní nerozumí. Mají trošku odlišný slovník… spíše mi to někdy připadalo jako vymyšlená řeč, že plácají nesmysly 😀

Bydlím v malém městečku Livingston, tak malém, že je tu pouze spousta rodinných čtvrtí s roztomilými domečky a jejich zahradami a dvě nákupní centra. Žádné náměstí, nic moc vyžití, takže spíše klid. Ale mám kde bydlet, tak jsem spokojená 😀  nebudu si přeci stěžovat že… Ale! Je tu alespoň nějaká ta menší diskotéka, minigolf a posilovna, alespoň něco, když už skoro nic 🙂 Původně jsem čekala, že budu spát u kamaráda na zemi na matraci bůhví v jakém ošuntělém bytě, ale příjemně mě překvapil útulný a čistý byteček a dva skvělí spolubydlící! 🙂

Zprvu mi dalo zabrat papírování. Všechno si sama vytelefonovat s místní bankou, pracákem/Job center… aha what? When i have appointment? What? Again please and slowly… 😀 byla to pro mě výzva a s každým úspěšně splněným bodem mi narůstalo sebevědomí, aby mi zase mohlo na schůzce v bance klesnout.  😀  zorientovat se v místní dopravě… joo autobus si tu někdy jezdí jak chce, někdy s dvacetiminutovým zpožděním, někdy přijede dřív další spoj, prostě kam spěchat! Obzvlášť o víkendech a svátky raději ani nezmiňuji, protože to s vání vyjebe VŽDYCKY! 😀

Ale nakonec vše dopadlo dobře! Po měsíci mám své číslo pojištění National Insurence Number, po dalším měsíci i účet v bance (Barcleys)! Je zajímavé, že mi tu všichni mrví mé příjmení. Přestože vše vyspeluji do sluchátka jak bych měla a oni to po mne správně zopakují a na schůzkách opisují jméno přímo z občanky, dopisy mi chodí na zkomolené Smolacova, Smoklova.. hrůza 😀 Jestli si budete zakládat účet u Barcleys, připravte se na to, že vám jej nezaloží bez NINa a pošlou vám 5 různých ověřovacích dopisů v různé dny. Navíc abyste mohli poslat někomu peníze účtem, potřebujete na to takovou.. dá se říct, že to vypadá jako kalkulačka do které zastrčíte kartu kvůli ověření.. neskutečná blbost 😀 a vážně to není vtip! Když mi dorazila poštou, tak jsem čekala skrytou kameru a skácela jsem se smíchy k zemi 😀

Na svém prvním anglickém pohovoru jsem byla se skotem v Tescu. Dělám, že všemu rozumím a vyplňuji papíry. 😀 Počítám matematické úlohy, aby věděli, že nejsem úplně blbá, čtu jim články z novin a reaguji na náhodné otázky. Matematické příklady vypadaly ve stylu 3+2*5=   …má to ale svůj účel, protože ač je výsledek 13, rumuni a lotyši se s vámi dokážou hodiny hádat o tom, že je výsledek 25, protože v jejich zemi jsou přece jiné zákony matematiky!!! 😀 Dala jsem to, jupíí a hurá si sedřít kůži! 😀