6.11.2013
Jedna z velkých výzev, kterou jsem musela absolvovat byla cesta z Bali domů. Víťa s Ondrou zůstávali na ostrově déle, než já s mamkou, takže proběhlo horlivé loučení a kladení na srdce, aby jsme se nenechaly v Thajsku hned zkraje obrat, jak to tak bývá 😀 Přestupovaly jsme v Bangkoku a Rusku s tím, že v Bangkoku jsme měly delší zastávku. Musely jsme si sehnat taxi do centra, ubytovat se v našem hotelu jako posledně s klukama a druhý den pokračovat v letu. Pro mě to byl docela oříšek, protože mi mamča oznámila, že její angličtina stojí za pendrek a “plně ti Peti důvěřuji, že nám to zařídíš”…tak jo no.. uvidíme 😀 proč ne, je to jen Bangkok přece!
Let proběhl v pohodě a hledáme naše “výhodné” taxi. Chvíli se s taxikáři hádáme a stoupneme si do řady za jiné turisty, čekající na odvoz. Jiná možnost nebyla, ostatní taxi jsou někde v čudeli. Bereme taxi s taxametrem a snažím se řidiči pro jistotu ukázat na mapě, do jakého hotelu potřebujeme vzít.. vše odkýváno a jedeme. Šílený zlozvyk taxikářů je ten, že mají klimatizaci puštěnou na plný otáčky, takže je vám v tílku a kraťasech vážně pěkná klemra, zatímco on je zabalenej v zimní bundě jako pán. (Už vím, proč se v tropech prodávají zimní bundy, jiné vysvětlení to nemá) 😀 koho zajímá, že zákazník mrzne, venku je přece šílený vedro, tak ho trochu zchladíme. Cestou ho pro jistotu kontroluji pomocí mapy, aby to cestou do hotelu nevzal “zkratkou” přes druhý konec města. Ty silnice tady a thajské nápisy mě moc moudrou neudělaly a když se ptám, jestli se vlezeme do naší ideální částky, tak z něj vypadne že “jasně noo.. a odkud že jste? z Ruska?”, tak si říkám že jsme pěkně v prdeli, že jestli nám naúčtuje dvojnásobek, tak mu ten taxametr omlátím o hlavu 😀 kouknu do zpětného zrcátka na spokojenou mamku jak se kochá okolím a já se snažím uklidnit, že bude vše okey, že to nějak dáme a že jestli nás obere, tak se to kluci nesmí nikdy dozvědět 😀 Říkám, že jsme z České republiky a on, že hned samozřejmě ví, kde to je, že to Rusko je přece hned vedle… fajn no.. o další rozhovor jsem se raději nepokoušela, protože jsem zjistila, že anglicky neumí pán vůbec. Pouze klasické věty jako How are you a Where are you from 😀 Chvíli jsem si říkala, jak dlouho jeho auto může ještě vydržet, protože s řadící pákou lomcoval tak, že vás z toho uši bolely, spojka mu evidentně nic neříká 😀
Do hotelu jsme dojely kupodivu po nejkratší možné trase a už se mi začínaly trhat žíly nad obličejem taxikáře, když sebou začínal za volantem cloumat a já nevěděla na čem jsem. Naštěstí si řekl ještě o míň peněz, než byla naše ideální hranice a mně spadl kámen ze srdce, že jsem mu chtěla dát i ten zbytek 😀 faajn jsme v hotelu!!
Velká postel a koupelna, televize, no máme se dobře. Zašly jsme si ještě na místní trh pro chicken curry, banánové palačinky a nějaké to ovoce. Je nám prostě fanfárově, dokázaly jsme se o sebe postarat a druhý den vyrážíme opět dál. Možná bych nakonec potřebovala více takových krizových situací, člověk si pak uvědomí, že nepotřebuje moc velkou zásobu angličtiny, aby se někam dostal. Samozřejmě umět skvěle anglicky je výhra, takže na tom makám!
Let zpět s Aeroflotem byl trošku.. nevím jak to popsat.. vzpomínám na to, jakoby to bylo včera co jsme vzletěly a všechny plasty v letadle se začaly otřásat tak moc, že jsme myslela, že mi zavazadlový prostor spadne na hlavu. Otevřela se však “jen” skříňka, která měla obsahovat kyslíkové masky, z hrůzou jsem zjistila, že tam žádné nejsou… boha.. nevěděla jsem jestli se mám smát nebo brečet. Zvolila jsem smích, protože vám vlastně ani nic jiného nezbyde že jo. Možná byly masky někde.. vedle? Nechápu kam by je dali, ale určitě tam někde musely byt! Budeme doufat 😀
..prostě.. cestování je faaajn..! ❤ ❤
– The End –
"Jakmile se nakazíte cestováním, neexistuje žádný známý lék." 