traveling – Page 3 – "Jakmile se nakazíte cestováním, neexistuje žádný známý lék."

Skotsko – Jak si tu žiji

24.2.2016

Noční už začínám zvládat a už nejsem ani moc unavená 🙂 Mám dva volné dny v týdnu stíhám to i více a mám více přátel 🙂 S kamarádem objíždíme krásná místa kolem Edinburghu a Livingstonu. V Queensferry byl můj první výlet s Adamem, koukala jsem, že se tu dá narazit i na čechy :)) Pěkné místo hned u železničního mostu a výhled na další rozestavěný. Moře rozlévající se do všech stran a s přicházejícím jarem nádherné slunečné počasí 🙂

734844_10208429972043968_3456511314569955385_n (1)_postcard.jpg

Dalším výletem byl Holyrood park. Pěkná procházka v kopcích až na jeho samotný skalnatý vrchol byl příjemným odreagováním a výhled byl neskutečný. Donutilo mě to pozastavit se nad svým „útěkem z domova“ a uvědomit si, jak jednoduché je změnit svůj směr života. Alespoň na chvíli.

Hlavně si tu člověk otevře nové obzory, zjistila jsem jak snadné je se tu s někým seznámit, protože vlastně každý druhý je tu přistěhovalec, ať už slovák, lotyš či angličan, každý tu přijede víceméně sám. Každý z nás byl rád, že tu má alespoň chvíli příjemnou společnost a nemusí jen přemýšlet nad tím, kolik vydělal, kolik si našetřil a co si má doma uvařit.

12670942_10208528465586245_4267407277158672775_n_postcard.jpg

Jestliže jste milovníky přírody nebo chcete aspoň na chvíli uniknout stereotypním myšlenkám z práce, určitě také navštivte Pentland hills regional park u Edinburghu. Spousta žlutozelených kopců, ovečky, jezera a to ticho! Je to výlet na nějakou tu hodinku, když chcete anebo jako my to protáhnete na půl dne 🙂

Tyhle menší výlety mě vždy hrozně moc nabily energií do dalších pracovních dnů.Když mám na co vzpomínat nebo se na co těšit, tak čas utíká mnohem rychleji.

Pentland hills park.png

1937205_10208592923077642_2156056793937598330_n_postcard.jpg

Vlastně tak celkově to tu s prací utíkalo rychleji. Snažila jsem se nesoustředit se na čas a s těšením se na volný den byl další týden hned pryč. Začala jsem mít opět ráda pondělky, protože právě ty byly většinou volné 🙂 Bohužel… možná z finanční stránky bohudík (?) s jarem přišlo i více práce a 12 hodinové směny mi daly na frak, takže můj první volný den většinou vypadal tak, že jsem ho celý prospala 😀 šichta od 18 do 6 ti byla pro mě změna jako blázen + ještě někdy i ty přesčasy, ale za tu trojku na den to stálo 🙂 a automatická výplata byla na účtu každý týden, aniž bych se někoho doprošovala, velice příjemná!

Byl čas plánovat další výlety, musím se přeci zase na něco těšit že ano.. 😀 Že se to ovšem stane takovým punkovým stylem, jsem nečekala ani já sama. Na FB hledala jedna sympatická blondýnka Pris spolucestující do Londýna, letenky za 10 liber, no nekup to, když je to zadarmo! Tak jsme se seznámily a v podstatě hned jsem na to kývla. Pokud má člověk v sobě alespoň špetku humoru, tak zvládne vše a do Londýna byl také můj letošní plán, tak nebylo prakticky o čem přemýšlet 🙂 Jupíí 9.4. pojedu do Londýna!

Skotsko – výlety a nástup do práce

20.1.2016

Z počátku jsem čekala týden a půl na nástup do práce, ale využila jsem ten čas jak nejlépe jsem mohla. Jsem ráda, že jsem tu hned zkraje narazila na bezva parťáka Mikyho, který měl stejný cíl a spolu jsme prozkoumali zdejší okolí. Navštívili jsme hlavní město Edinburgh, ze kterého historie přímo dýchá. Nádherné město, kterému při zvuku hrajících dud, pánů v kiltech a vůní piva dodá tu správnou místní atmosféru. 😀 Takže můj první dojem byl opravdu silný a nezapomenutelný! Určitě stojí za opakované navštěvování:-) A také nevynechte návštěvu hradu s krásným výhledem na město a okolí.

12592402_10208232905117418_6482012389955761662_n_postcard.jpg

Okolí Edinburghu má taky co nabídnout. Pláž a okolí Blackness Castle, pohled na mohutné mosty u Queensferry… Poprvé jsem byla na pláži v kozačkách a zimní bundě, trošku změna 😀 pláž lemují roztomilé domečky se zahrádkami a krásné počasí nám ten výlet udělalo ještě hezčí. Mnoho lidí mi v česku říkalo “proč tam jedeš, mají tam hnusné počasí a hrozné pivo”. Takže lidi, pivo je tu skvělý, sice nemá moc pěny, ale spokojenost 😀 a hlavně ta whiiskyyy!! A počasí jsem tu neměla nejhorší. Co si budeme nalhávat, v česku na jaře taky není nic moc a jak se tu oteplilo, tak už bylo poměrně pěkně, ostatně to můžete vidět z mých fotek 🙂

630_10208413612674994_4024410264870458177_n (1)_postcard.jpg

1.2.2016

Už je to tady. Pracuji v Tescu ve skladu, v podstatě třídím a chystám zboží do jednotlivých objednávek jako v mé poslední práci v ČR, jen s tím rozdílem, že týdně tu dostanu českou měsíční výplatu a to je pouze minimální mzda. Je to sice rutinní práce a někdy i těžká, ale každý tu nějak začíná a s vidinou pěkného platu jsem do toho šla. Navíc odchodu z práce můžu vypnout a více na ni nepomyslet, čístá hlava. Za dopravu tu sice utratíte více, záleží jak to máte daleko k práci nebo jak moc cestujete a jste ochotni chodit pěšky. Do Tesca jsem šla pešky jen jednou, na pohovor, a už nikdy více!! Hodinu v dešti a ještě jsem se stihla ztratit, přišla jsem do práce jako prase, to prostě chceš! 😀
Za potraviny utratíte také více, ale v podstatě ne tolik, co v ČR úměrně k platu a zdá se mi, že je tu lepší a kvalitnější výběr. Navíc vám tu vždy s fixními výdaji (nájem, elektřina, jídlo) vždy zbydou peníze i na hromadu srandy kolem + dokážete naspořit dosti peněz do zásoby, o čemž se mi v Česku nesnilo. Troufnu si říci, že nejen když jste tu, ale jednoduše řečeno, když jste kdekoliv jinde, než v česku tak zjistíte, že naše minimální platy jsou vážně takové minimum, že stačíte sotva poplatit svůj nájem/hypotéky, jídlo, no zkrátka vám z nich nezbyde téměř nic. Tohle nechci. Chci žít beze stresu a počítat každou korunu 🙂

Abych pravdu řekla, Tesco mi dalo někdy pěkně zabrat. Ze začátku určitě, protože tělo nebylo zvyklé na takovou zátěž a nohy na chození tolika kilometrů. Co jsem zjistila, tak za 8-hodinovou směnu se tu dalo nachodit cca 24km + když počítáte ještě cestu do práce a z práce, tak máte pěkně v nohách. Se zvedáním balíků to můžete brát jako slušnou posilovnu a ještě vám za to platí! 😀 No ne, byly lehčí dny, kdy jsem to tu zvládala v pohodě a byly i dny, kdy jsem proklínala celý svět a chtěla se na to vykašlat. Ale to tak máte někdy asi všude. Když jsem měla nosit těžké bedny s bramborami nebo mrkví, tak jsem myslela, že budu mít záda brzy vejpůl, ale naštěstí se našlo pár kolegů, kteří sem tam pomohli. (Miško díky za bedny s banánama!! :-D) Ty první týdny jsem bojovala s únavou, protože můj pracovní režim vypadal tak, že mi Tesco poslalo den předem smsku, v kolik mám přijít další den do práce. Neměli jsme pevný časový rozpis a podle množství práce nám určovali, kdy kdo začíná a že tam bylo lidí! Jednou jsem začala v 6 ráno, druhý den třeba v 10, 14, 15, docela šílený systém, ale když tu člověk je pouze skrz práci, tak je to vesměs fuk. Po pár týdnech jsem se naučila mazané vychytávky co a jak a zvládala jsem i během svého jediného volného dne v týdnu jít i na pivko s kolegou.

2-2-3-Team-Member-Promo-2_postcard

Někdy jsem z těch lidí v práci šílela, skoro samí chlapi a mohli si oči vykoukat 😀 achjo, tak jsem češka, no a co mám jako dělat! 😀 Slováci, poláci, rumuni, latvijci, lotyši, směska všeho možného a stejně se mezi sebou všichni domluvili 🙂 Některým už z té práce evidentně šplouchalo na maják, ale nedivím se, později jsem začala trpět stejnými stavy samomluvy a záchvatů debility 😀 Nevyhla jsme se ani prvotním zásadním chybám, kdy jsem jim málem zničila automatický track, ale všechno dobře dopadlo! 😀

Někdy práce nebyla fér. Člověk se mohl snažit sebevíc a akorát měl pocit, že nic nestíhá a ostatní ho jen zdržují. Proto jsem byla ráda, že jsem si mohla zažádat o noční směny. Ono taky pracovat mezi 100 lidmi na denní a max 16-ti na noční je rozdíl. To byl najednou klid! Sice směny začínaly např. ve 22, 23 hod a někdy když se v kanceláři zbláznili, tak nám dali na půlnoc nebo 3 ráno 😀 ale ten klid byl balzámem na duši. Ovšem zase jsem si musela zvykat na nový režim spánku, nezvyk, ale nakonec to šlo 🙂 Nakonec jsme se přistihla, jak mi vadí i to slunce, jak si člověk zvykne na noční život.

Vyfasovala jsem nádherný pracovní úbor. Megavelká pánská mikina, stylový stejnobarevný kapsáče a o dvě čísla větší boty. Navíc tunel přes pusu a čepici na hlavu, protože tam nebylo zrovna nejtepleji… úplná modelka 😀 Takže makám makám co se do mě vejde!

První dojmy ze Skotska

14.1.2016

Vždy mě lákaly neznámé dálky a poznávání jiných světů. Skotsko bylo jedním z mých snů, vždy mě přitahoval ten jeho hornatý sever, a když mi jednoho dne kamarád vnukl myšlenku pracovat tu, tak jsem o tom moc dlouho nerozmýšlela. Zvlášť, když jsem zjistila, jakých výdělků tu mohu dosáhnout. Ale tak ano, neslo to s sebou sice moc těžkých rozhodnutí, jako dát výpověď v mnohaleté práci, opustit přátele, rodinu, přítele, ale už jsem jednoduše nemohla dál. (MOC MOC vděčím za podporu!) Už jsem cítila ten tlak okolí, jak každý ode mne něco očekává… Kdy doděláš školu? Kdy budeš připravená na vztah? Kdy tohle a tamto… některé opravdu chápu, ale trochu mě trápilo, že nikdo není schopný pochopit mě samotnou. Navíc se plno věcí za posledních pár let změnilo, naše parta už v podstatě není partou, moje smečka holek se přesunula do jiných měst a mám pocit, že už mají vesměs svůj vlastní život a méně času na ostatní. (Možná mi to teď budou vyčítat co píšu, ale trošku o tom popřemýšlejte.) Každý má najednou plno práce nad hlavu, své partnery bez kterých se nehnou nikam ani na krok anebo se některým nikam nechce. Proto jsem odjela, protože nemá moc smysl se zabývat tím, že mi budou chybět přátelé, doma mi chyběli taky a tím, že budu ve Skotsku, se toho moc nezmění. Potřebovala jsem si jednoduše vyčistit hlavu a utřídit myšlenky, které mě trápily. Na chvíli změnit způsob svého života a popřemýšlet o tom, co dělat dál.

Oznámit to doma nebylo snadné, někomu jsem ublížila, ale pro mě je mé vlastní štěstí důležitější, protože jak nebudu šťastná já, neudělám šťastného nikoho kolem sebe. Možná jsem vypadala jako sobec, ale nikdy NIKDY jsem nikoho do ničeho nenutila, nikdy jsem nechtěla nikoho měnit, vždy jsem nechala ostatní, aby se rozhodli sami za sebe, jak to sami cítí. Nejsem sobec, chci být jednoduše šťastná a to je podle mě správný přístup. Navíc je vycestování jen dočasná záležitost a ti, kteří o mě stojí mi napíšou a budou se se mnou chtít potom vídat dál.

Skotsko mi ukázalo hodně pozitiv, alespoň pro mě samotnou. Je přátelské, zelené a většinou chladné a upršené. Zbavila jsem se pár svých starých zlozvyků, naučila se jíst zdravěji. Vydělala a ušetřila spoustu peněz. Zdokonalilo mě v angličtině a poznala jsem pár skvělých přátel, až se mi bude nakonec i těžko odjíždět. Ale budu mít na co vzpomínat! Jsem hrdá, že jsem dokázala sebrat odvahu a jít si za svými sny. ❤

Spousta lidí kolem mě o vycestování pouze jen mluví a vymlouvá se, že nemá peníze, čas, má závazky atd. Ano chápu, ale když člověk opravdu chce, tak zařídit jde vše. Nebo třeba to někomu nevyjde, ale důležité je se alespoň pokusit o změnu. Vždy je kam se vrátit. Tady jsem slyšela tolik různých příběhů lidí, kteří to nemají v životě jednoduché, někteří mají závazků tolik, že nechápu jak to zvládají, ale oni to ZVLÁDAJÍ! Respekt jim, jsou dobrý příklad, že když se chce, všechno lze. Je to tu absolutně úžasné!

Skotsko, spousta historie, spousta nádherné přírody a skvělé whisky. Počasí se tu mění někdy z minuty na minutu, deštník nemá cenu kupovat, protože ho za vydatného deště a větru už nemáte. Překvapili mne tu hlavně místní lidé a jejich neuvěřitelná vstřícnost a ochota pomoci sami od sebe. Některým sice nejde moc rozumět kvůli jinému přízvuku, některý typ skotštiny je tak jiný, že jsem nedokázala přijít ani jaké slovo mi dotyčný vlastně řekl, ale to nebyl jen můj problém. Dvě největší města Skotska Edinburgh a Glasgow jsou od sebe vzdálené pouze 50mil a přesto si někdy navzájem místní nerozumí. Mají trošku odlišný slovník… spíše mi to někdy připadalo jako vymyšlená řeč, že plácají nesmysly 😀

Bydlím v malém městečku Livingston, tak malém, že je tu pouze spousta rodinných čtvrtí s roztomilými domečky a jejich zahradami a dvě nákupní centra. Žádné náměstí, nic moc vyžití, takže spíše klid. Ale mám kde bydlet, tak jsem spokojená 😀 nebudu si přeci stěžovat že… Ale! Je tu alespoň nějaká ta menší diskotéka, minigolf a posilovna, alespoň něco, když už skoro nic 🙂 Původně jsem čekala, že budu spát u kamaráda na zemi na matraci bůhví v jakém ošuntělém bytě, ale příjemně mě překvapil útulný a čistý byteček a dva skvělí spolubydlící! 🙂

Zprvu mi dalo zabrat papírování. Všechno si sama vytelefonovat s místní bankou, pracákem/Job center… aha what? When i have appointment? What? Again please and slowly… 😀 byla to pro mě výzva a s každým úspěšně splněným bodem mi narůstalo sebevědomí, aby mi zase mohlo na schůzce v bance klesnout. 😀 zorientovat se v místní dopravě… joo autobus si tu někdy jezdí jak chce, někdy s dvacetiminutovým zpožděním, někdy přijede dřív další spoj, prostě kam spěchat! Obzvlášť o víkendech a svátky raději ani nezmiňuji, protože to s vání vyjebe VŽDYCKY! 😀

Ale nakonec vše dopadlo dobře! Po měsíci mám své číslo pojištění National Insurence Number, po dalším měsíci i účet v bance (Barcleys)! Je zajímavé, že mi tu všichni mrví mé příjmení. Přestože vše vyspeluji do sluchátka jak bych měla a oni to po mne správně zopakují a na schůzkách opisují jméno přímo z občanky, dopisy mi chodí na zkomolené Smolacova, Smoklova.. hrůza 😀 Jestli si budete zakládat účet u Barcleys, připravte se na to, že vám jej nezaloží bez NINa a pošlou vám 5 různých ověřovacích dopisů v různé dny. Navíc abyste mohli poslat někomu peníze účtem, potřebujete na to takovou.. dá se říct, že to vypadá jako kalkulačka do které zastrčíte kartu kvůli ověření.. neskutečná blbost 😀 a vážně to není vtip! Když mi dorazila poštou, tak jsem čekala skrytou kameru a skácela jsem se smíchy k zemi 😀

Na svém prvním anglickém pohovoru jsem byla se skotem v Tescu. Dělám, že všemu rozumím a vyplňuji papíry. 😀 Počítám matematické úlohy, aby věděli, že nejsem úplně blbá, čtu jim články z novin a reaguji na náhodné otázky. Matematické příklady vypadaly ve stylu 3+2*5= …má to ale svůj účel, protože ač je výsledek 13, rumuni a lotyši se s vámi dokážou hodiny hádat o tom, že je výsledek 25, protože v jejich zemi jsou přece jiné zákony matematiky!!! 😀 Dala jsem to, jupíí a hurá si sedřít kůži! 😀

Bali – Candidasa a loučení

5.5.2015

V úterý jsme se vydali na severozápad do Candidassy do kouzelného ubytka Agung, hned u oceánu. Tahle změna nám prospěla, není nic hezčího než usínat za šumění oceánu, je to uklidňující. Měli jsme krásné chatičky s prosklenou stěnou a velkolepý výhled na tu modrou nádheru.

Hned na pláži nabízí místňáci pronájem věciček na šnorchlování + vyjížďku na protější ostrov, ale odmítám. (později se dovídám, že to za to nestojí). Seznámení a popovídání s nimi stačí, snad se ještě někdy uvidíme. 🙂

Strávili jsme tu příjemné dva dny, kolem poledne jsme se přesunuli na luxusní pláž nedaleko města, kde mimochodem umí připravit úžasné ryby na grilu, red snapper doporučuji!

Nečekaným zážitkem se pro mě stalo plaváni s želvou, když jsme si půjčila potápěčské brýle a šnorchl. Jen škoda, že byla tak plachá

A poslali jsme Páje pohled do Nů jorku!

Nyní jsme opět v Kutě a užíváme poslední chvilky před letem domů. Jen ten večer jsme to opět přehnali s All you can eat (za stovku na naše koruny) ve Sky Garden. Což o to, jídlo bylo úplně boží, ale kdybyste viděli naše utrápené obličeje potom, bylo nám na zvracení 😀 kuřecí křidýlka jsme zajídali bramborovou kaší, těstovinovým salátem a hamburgrama a na do ještě dva pudinky s ovocem, steakem a ražniči 😀 ten den jsme si opět odpřisáhla, že už nikdy nebudu jíst! 😀 Nejsem schopná ničeho…

Poslední dny se ještě povalujeme v Nusa Dua, snažíme se nespálit na cestu domů jako minulý rok 😀

A jako vše co jednou začíná, tak i jednou skončí. Dlouho budu vzpomínat na krásné Bali, barevnou Malajsii a kouzelné Langkawi! ❤

– The End –

Bali paradise

22.4.2015

Konečně jsme doma! Sice nic nového tady, ale hrozně se mi po Bali stýskalo. V Kutě bereme naše oblíbené ubytko s bazénkem 🙂 knížka, lehátko, hudba, Bacardi, chill jak se patří 🙂 večer kulečník, voďárek a Long Island. Nevyměnila bych to za nic na světě, jsem do tohohle ráje na vždy zamilovaná ❤ Potkali jsme se tu s Janou a Filipem, kteří sem přijeli taky na dovolenou, tak jsme tu měli trošku jiné rozptýlení 🙂 Půjčili jsme od Ketuta skútry a projížděli to tu. Ketut, taky dobrej týpek. Je jedno kdy na Bali jste, ale najdete ho vždycky na Jl. Popies 2 na jedné křižovatce s vybledlou zelenohnědou kšiltovkou, stejně vybedlým tričkem jak nabízí skůtry. Vastně ho nemusíte hledat, ten týpek si vás najde ať už jste kdekoliv 😀 Ketut se tu vlastně jmenuje kdekdo, je to jako u nás jméno Honza :))

IMG_7533_postcard

Včera jsem náležitě zapila své narozeniny, nevím zdali je to věkem, nebo tak brutální kombinací alkoholu, ale bylo mi totálně zle jak nikdajs nikec 😀 až do dnešní 15 hodiny, kdy jsem pořád přemýšlela jestli nebudu blinkat. 😀 Podrobnosti bych raději vynechala. :-X Kocovina byla tak příšerná, že jsme ani nedokázala rozlišit jestli svítí slunce nebo je zataženo, no co vám budu povídat, každý známe podobné stavy.

Sluníčko nám tentokrát trošku pokulhává, nechápu jak jsme se s ním mohli tentokrát tak minout, ale nevadí. I tak se vydáváme společně s Jančou a Filipem na výlet na jih do Nusa Dua, je to u naprostá fantazie. Všechno je to tu krásně upravené a čisté, pláže lemují luxusní hotely a to moře! Jdete po pláži a moře se rozlévá po obou stranách, dva břehy 🙂 Ve vzduchu je opět cítit vůně rýže, květů a koření, příjemný 🙂

Prozkoumali jsme zase část nejbližšího okolí a co doporučuji tak burger bar Bandits Den, mezi Kutou a Denpasarem (Jalan Batu Belig 2). Opravdu příjemná burgrárna hned u hlavní cesty. Jestli jste někdy byli v Šumperku v Cakirs Burger, kde dělají nejlepší burgery co jsem kdy měla, tak bych si troufla říct, že kvalita je stejně famózní, zážitek jak blázen. 🙂

IMG_7544_postcard IMG_7532_postcard

IMG_7646_postcard

Zajímavý zážitek byl, když jsme se vydali na jednu opuštěnou pláž za město Uluwatu. Samozřejmě, že klukům nestačila, tak nás vláčeli podél skal vodou na “lepší”. Kdybych předtím tušila jak bude vypadat ta cesta k ní, tak si seženu aspoň nějaký voděodolný pytel na své věci. Tak dlouho a daleko jsme se k ní brodili, že se divím, že jsem celá a nemám utopený mobil a rozbitou o skálu hlavu 😀 V některých místech byla docela hloubka, třeba po pas… takže všichni měli mobily nad hlavami a doufali jsme, že nám na některém kameni neuklouzne žabka 😀 už jsem se viděla se zlomenou nohou a následné řešení celé situace přes pojišťovnu 😀 Ale strastiplná cesta přinesla ovoce a pláž byla skutečně krásná, byl tam klid a krásný výhled 🙂

Třetí noc pořádně nespím , vypadá to, že už naše repelenty, citronely, dýmovnice a chemikálie zapojené v zásuvce na komáry nezabírá… jsem dokousaná až běda… 😀 každé ráno se probudím o půl 5 úplně vytočená, takže jedna rada: kupte si sem moskytiéry, nestojí to moc a v batohu to moc místa nezabere 🙂

1.5.2015

Jelikož je 1.máj, státní svátek, rozhodli jsme se, že nebudeme zahálet a vydali jsme se do internetové kavárny tvořit nějaké ty pracovní hodnoty, doháníme resty a nadáváme nad pomalým internetem. Abyste věděli, že tu taky něco děláme! Ironii je to, že ačkoliv jsem si myslela, jak je indonesie “nemoderní svět”, tak postupně zjišťuji, že internetový signál je tu na lepší úrovni, než v česku. Tady chytnete LTE bez problému i v pralese, ale když jedu ze Šumperka do Olomouce, tak se nestačím divit, proč v Bludově nechytám ani Edge natož abych chytla v některých místech vůbec operátora! 😀 vážně blbý vtip

4.5.2015

Překvapení dne… vstanu, dám si snídani u bazenku a začtu se do knížky a najednou slyším povědomý hlas. Laďa Všéťa ze Šumperka! Nepotkám ho tam jak je rok dlouhý a teď je najednou můj soused na druhé straně Země! Na Bali už je vážně každej vesničan 😀 pokecáme, popijeme a tady se také bohužel naše cesty rozchází… i tak to byl ale příjemně strávený den 🙂

Langkawi

16.4. 2015

Uletěli jsme bouřce, docela příjemný a rychlý let. Měli jsme na jednu noc přes Booking zamluvené ubytování, které bylo sice krásné, ale působilo na mně spíše jako zlatá klec, protože leželo uprostřed ostrova v nějaké prdeli světa a neměli jsme se ani kde najíst… holt chybička se vloudila a kluci rezervovali omylem jiné ubytko, než jsme chtěli. 😀 Takže druhý den ráno mizíme pryč k pláži na východ! Snídaně je tu věru obdivuhodná, míchaná vajíčka s párečkem, fazolkama a toustíkama, rozhodně příjemná změna, takže se nám hledá nové útočiště lépe. Vlastně… na další noc jsme našli sice extra levné (100Myr – počítej krát 7), ale zaslouženě, jelikož jsme spali všichni v jednom pokoji bez oken, klimatizace.. o té radši nemluvím a hajzl stál taky za starou bellu (špinavej, bez prkýnka a jako splachovadlo sloužila opět káď s vodou s naběrátkem), ale stejně jsme se těšili k moři 😀

Další ubytko, nevím jak se nám poštěstilo mít ještě levnější, Charlie hotel za 85 Myr! Pěkný, hned u pláže, je to tu dokonalé! Ovsem do té doby, než se všichni na sračku spálime 😀 Samozřejmě se kluci “nepotřebují mazat”, poslouchám to každý rok a dopadne to stejným skuhráním “Pítroo, ja jsme se spálil bee” 😀 Já se jako frajerka namazala, ovšem jsem nečekala, že se i s faktorem 30 dokážu spálit jak nikdajs nikec. A to pozor, to jsem se neopalovala, ale jen jsem se prošla v pozdějším odpoledni po pláži! Ten krém snad byl na spáleniny a ne proti nim! Další 3 dny se proto vyhýbám slunci, každý sluneční paprsek pálí jako čert, dovolená jak má být 😀

Jako bonus dostávám poprvé v životě jakousi sluneční alergii a oční víčka mi natekly do takových rozměrů, že mi bylo vážně do breku. Zombie hadra 😀 Jak jsem však později zjistila, paradoxně mi ta alergie zachránila kůži. Půjčili jsme si opět skútříčky a projeli jsme si část ostrova, který je opravdu malý ale zato moc krásný. Je to tu jako na vesnici, všude relativně čisto, krásná příroda. Nádherné pláže a naštěstí málo turistů, takže místo mi absolutně vyhovuje. Sice jezdím s nevyježděným Peťou, tak mám trochu strach, ale zvládáme to 🙂 Západy slunce jsou tu neuvěřitelně krásné, každému bych přála tohle zažít 🙂

Jak už jsem se zmínila o zachráněné kůži, měla jsem štěstí v neštěstí a ostatní vlastně taky. Díky mým napuchlým očím jsem se rozhodovala další den jestli jet na další průzkumný výlet na skútrech, ale nakonec jsem usoudila, že bych z něj nic moc neviděla, tak jsem zůstala “doma” na pláži. Ještě se Pavča rozhodovala, jestli taky zůstat, ale nakonec ke vší smůle nasedla k Víťovi na skútr a odjeli objevovat další krásy, měli se pro mě k večeru zastavit a jet na večeři, ale… bohužel bourali na silnici 😦 Kluzká vozovka i přes jejich opatrnost vzala za své a pěkně se po ní “svezli” po svých. Odřené klouby kam se podíváš a nejhůř dopadla mamka, která si sedřela celé lýtko. Díky iPhonu si zachránila stehno, ale iPhone mínus (jako každý rok :-D). Při představě, že jedu s nimi, tak dopadnu nejspíš ještě hůř, protože jezdím na skútru v mini kraťasech, no je mi z toho úplně zle, kdykoliv si na to vzpomenu. Motorky mínus a pár dní dovolené mínus taky, protože chudáci strávili cca 5 dní mimo horko a slunko na ubytku jak byli potlučení a dodření, ale hlavní je, že se nestalo nic vážnějšího. Tak jsem se o ně alespoň pěkně starala.

Těch pár dní prakticky “o samotě” jsem si užívala pláže a okolí jak jsem chtěla. Seznámila jsem se s pár fajn místníma. Jsou úžasní a přátelští (možná je to tím, že jsem tu jediná běloška :-D) Zkusila Parasailing, což je vlastně let na padáku za motorovým vodním skútrem. Měla jsem to pěkně za poloviční cenu, protože jsem se tu denně vídala s místním týpkem Ayiem 😀 jednou mě vzal na projížďku na vodním skútru na protější ostůvek. Hrozná škoda, že vám to nemohu ukázat, bílá pláž, voda jako křišťál, houpací síť a nikde ani noha. Místo jako z katalogu, doslova ráj na zemi, který se mi nechtělo opouštět a moc Ayieovi děkuji za tento neopakovatelný zážitek! ❤ Teď sedím na naší pláži na lehátku, koukám na onu bílou pláž z dálky a je mi po ní smutno… možná jsem o ní raději neměla vědět? 😀

Byli jsme tu asi týden a i přes dlouhé přemýšlení kam letět dál, Thajsko, Lombok, jsme se nakonec rozhodli, že zvolíme opět Bali. 🙂

Užívám si proto poslední chvíle na pláži a jsem vlastně i trochu ráda, že tu trávím čas sama, je to příjemná změna. Člověk si tu popřemýšlí o různých věcech, které ho v Česku štvou, nadýchá se jiné atmosféry a… jednoduše přijde na jiné myšlenky. Jsou věci, kvůli kterým bych se nejradši domu nevracela, ale jsou lidi, kteří by mi určitě chyběli takže není vlastně jiná možnost. Nechcete přijet sem zamnou? Vše by bylo jednodušši. :))

Byli jsme tu asi týden a i přes dlouhé přemýšlení kam letět dál, Thajsko, Lombok, jsme se nakonec rozhodli, že zvolíme opět Bali. 🙂 Jistotka je jistotka a moji chudáčkové se potřebují zregenerovat 🙂

Život je tu jednoduchý a vlastně by mi úplně stačil. Až tady si člověk uvědomí, co vlastně k životu skutečně potřebuje. Langkawi si mě opravdu získalo a určitě se sem jednou vrátím 🙂

IMG_6809_postcard IMG_6795_postcard IMG_6863_postcard IMG_6851_postcard IMG_6813_postcard IMG_6888_postcard

Kuala Lumpur

10.4.2015

Miluju to, miluju tu svobodu. Není lepší pocit, než koupit letenku do neznáma a jednoduše letět a co víc.. miluju Asii. Tohle mi chybělo jak asi nic na světě. Potřeba být zase alespoň na chvíli součástí tohoto jiného světa, v němž lide žijí jiný život, jiným způsobem, než u nás. Cítit opět všude směsici koriandru, šafránu, chilli a zázvoru… ❤ ❤

Tentokrát jsme zakotvili v Malajsii, podobná sestava jako minulý rok: já, Víťa, Pavlínka a místo Ondry s námi jel Peťa Šušeň. Došlo mi, že sem letím až když jsem se v letadle probudila a viděla její nádheru z okýnka. Je fascinující prolétat těma načechranýma bílýma mráčkama a ne je vidět jen ze země. Prolétli jsme nad duhou, nad deštěm, nad rozlehlými pralesy, pustinou i mrakodrapy. 🙂 Let v poklidu, uteklo to rychle a příjemně. Jakmile jsme ale vyšli z letiště, tak mě obalilo opět dusno a horko, ale to si člověk zvykne… po pár dnech 😀 Jsem ráda, že jsem předčasně odhodila zimní bundu a konečně mám žabky a tílko.

Ubytovali jsme se v “zajímavém” hotelu Homestyle v části Bukit Bintang města Kuala Lumpur, sice absolutně bez oken, klimatizace moc neklimovala… vlastně trochu punk, ale je to jen na přespání a tak hned hurá do ulic! 😀 Je hrozná škoda, že to prostředí a situace se nedají moc popsat slovy či vyfotit, musíte to zažít na vlastní kůži a pak zjistíte, že nechcete pryč, že jednoduše buď nechcete odjet anebo se sem musíte co nejdříve zase vrátit. Ta atmosféra je jedinečná a úplně vás to pohltí. Znám ten pocit z Bali a Srí Lanky, nemohla bych žít s pocitem, že jsem tam už byla a zbytek života strávím v „uštvaném“ česku. Nejde to. Je to droga, která Vám nedá spát. Nepotřebuji tady vidět moderní svět, mrakodrapy, obchody a superměsta, to co mě zajímá je to ryzí jádro tohohle světa, kde uvidíš pravdu jak to doopravdy je. Procházíme velkolepé moderní město a v jednom místě jako byste jej utli a ocitáme se ve špinavé čtvrti s malými ošuntělými domečky. Nevěřícně na to zírám a nestačím se divit. Ovšem nejsem překvapená, užívám si tu atmosféru jaká je, poznávám další neznámo. Kolemjdoucí na nás zírají jakoby nikdy neviděli bělocha, ale chovají se příjemně a každý rád ochotně poradí, kterou cestou se vydat dál.

IMG_0256_postcard

Ať už asijce, indy či malasijce, zamilovala jsme si je, protože se mi zdají jak to říct… ta jejich ochota a ve většině situací pozitivní nálada je obdivuhodná. Nemusí mít téměř nic a přece jsou svým způsobem šťastní. Alespoň to tak vypadá. Navíc to místní úžasné jídlo, které sice někdy pálí jako čert, ale stejně chci víc a víc, systém jakým to zde funguje.. paráda 🙂

Kuala Lumpur je hlavní město Malajsie s 1,6 milionem obyvatel. Prošli jsme si tu přes den pár zajímavých částí města, třeba slavné věže Petronas Twin Towers se svými 452 metry a propojeným mostem. Dale jeskynní chrám Batu s obří zlatou sochou a mnooha schody, které vedou do jeskyně. Hodně mě to zklamalo, samotné jeskyně byly sice nádherné, ale jakou z tohoto místa udělali turistickou atrakci je nechutné, chyběl mi tam už jen stánek s párkem v rohlíku a cukrová vata Chtěla bych na takových místech být někdy sama a ne jen uhýbat lidem se selfie tyčkama, ti lidi už neví co si všechno vyfotit. Fotí každou prkotinu, ale popravdě, kdo se na ty fotky pak zpětně doma podívá? Já jen občas, některé věci nefotím vůbec, nechám se unášet tou krásou na vlastní oči, vnímat ten daný okamžik jaký opravdu je. Stejně tu atmosféru není možné do objektivu natlačit.

IMG_5823_postcard IMG_5850_postcard

Mrkli jsme do pár nádherných budhistických chrámů jako Guan Di, Sri Mariamman,.. a pak jsme si projeli město, krásný hlavně čínskou čtvrť, kde seženete vše co vás napadne

Úletem jsou vždycky tržnice, které se s jídlem příliš nemažou. Uvařit ho umí bravurně, ovšem už nechcete vidět v jakých hygienických podmínkách. Právě z takových důvodů je potřeba nechat se očkovat proti žloutence 😀 jdete si tak zadními uličkami tržnice a na zemi vidíte volně pohozené maso na kusu igelitu, všude mouchy a ano, bylo to maso určené ke zpracování a prodeji, alespoň to tak vypadalo. Sem tam proběhla nějaká ta krysa, hrozný smrad z mořských potvor a bůhví čeho. Zapadli jsme v jednom stánku, který vypadal “v pohodě”a objednali jsme si pečené kuře s rýží. No, až později jsme si všimli, že se ta rýže vaří v kotlíku přímo na ulici, kde procházeli lidi 😀 taaak joo no, ale výsledek byl chutný a nikdo neutrpěl žádnou újmu na zdraví 😀

Zastihla nás i bouřka, ale v tomhle horku je po dešti hned zase sucho, alespoň jsme měli na chvíli klid od komárů, kteří jsou tu opravdu nepříjemně otravní!

IMG_5852_postcard

Noční Kuala je už divočejši, na městě vyhrávají šikovní hudebníci, jedna diskotéka/bar řve vedle druhé, všude je plno malinkých stánků s nejrůznějšími mňamkami, takže jsme museli tu a tam ochutnat Nasi goreng ayam a Mee goreng Ayam je samozřejmostí! (pečená rýže s kuřetem nebo nudle s kuřetem), pusy nás pálely a bylo to boží! :)) Sarančatům a škorpionům na špejli se vyhýbám, moc mě to neláká 😀 Toto město, byť je opravdu obrovské, tak 3 dny zde tu bohatě stačí na zkouknutí zdejších památek a trochu té kultury. Město ale městem zůstane a nás láká spíše exotika, tak se přesouváme dál. Za pár kaček kupujeme letenky na ostrůvek Langkawi na severu Malajsie!

IMG_5827_postcard IMG_0256_postcard

Srí Lanka – loučení s rájem

2.5.2014

Poslední dny jsme strávili opět v Negombu, ale měli jsme už pohodlné a pěkné ubytování, s velkou zahradou, blízko k pláži a jak jsme zjistili, tak jsme byli poslední nájemníci onoho hotelu 🙂 Majitelé byli velice milí a zjistili jsme, jaký život vedou 🙂

Zajeli jsme si ještě na menší výlet do mini zoo, hodně ryb, papoušků a bůhví čehosi :-)) Naposledy jsme se vykoupaly a “opálily” 😀 jo, nejlepší je se spálit na cestu do letadla. S mamkou jsme se loupaly ještě další dva týdny v ČR, parádní věc! 😀

Jistě se tu nabízí otázka, jestli bylo Bali lepší, než Srí Lanka. Nemohu vlastně říci co, jsou to dva podobné a přesto rozdílné světy. Každý má své kouzlo, které si vás získá a na všechny tyto ostrůvky budu ještě dlouho vzpomínat a určitě se budu chtít nejednou vrátit!

Měj se krásně Srí Lanko! ❤ ❤

IMG_8259_postcard

– The End –

Srí Lanka – Kandy

25.4.2014

Z Elly jsme se přesunuli do středu Srí lanky, města Kandy. Zvolili jsme opět vlak, naštěstí už to nebyl onen punkový vlak jako posledně, tenhle byl na můj vkus až moc moderní. Polstrované semišové sedačky, klimatizace, plazma s filmem, stevardi, wifi a dokonce záchod s vodotryskem 😀 RegioJet hadra! Ovšem jízda trvala 7 hodin na cca 153 km, což je opravdu šilené!

Abych popsala co to vlastně znamená ten vodotrysk… na ostrově je na většině místech zvykem mít místo toaletního papíru takové růční sprchy na omývání intimních partií. Je to vlastně skvělá věc, až na to, že už není k dispozici nic na osušení, takže vlastně jdete vždycky ze záchodu s mokrým zadkem. Pro mě nic příjemného, ale jsou i horší věci.
😀 třeba to, jak jsem si právě vzpomněla, na jaké záchody lze narazit v různých podnicích.

Někdy prostě musíte žejo a nejenže je vážně smůla narazit pouze na díru v zemi místo klasické mísy, ale je potřeba spláchnout že ano. Jenže většinou nemáte takový luxus jako splachovadlo, ale máte k dispozici pouze barel s vodou se “zalívátkem” (něco čím nabíráte vodu), bohužel je ono zalévátko vždy ponořené přímo v barelu, takže si v podstatě mácháte jednu ruku v cizích sračkách 😀 tak, toť vše k tomu, nebudeme to příliš rozmazávat 😀

IMG_8095_postcard

Popravdě Kandy je takové špinavé a uječené město. Má i svá hezčí místa, ale jinak to byl pro mě docela takový chaos. Našli jsme si tu asi to nejhorší ubytování jaké jsme kdy měli. Zamřížované okno do chodby “hotelu”, mravenci vevnitř, švábi venku (naštěstí), na sprchu směřující přímo na záchodovou mísu jsem si tu už zvykla. Můžete dělat dvě věci najednou 😀 No nicméně na spaní to stačilo.

Domluvili jsme se tu s taxikářem na menším výletu po městě a okolí. S některými je potřeba si ceny vyloženě vyhádat a i tak vám během cesty valí klíny do hlavy, že máte chuť vystoupit i za jízdy 😀 Zavítali jsme do dílny, kde se ručně zpracovávaly drahé kameny do šperků, nějaký ten chrám a taky do botanické zahrady.

IMG_0622_postcard 10344248_10203636014798033_5194177958482048681_o_postcard.png

Poslední zastávkou byla dalo by se říci, že mini rezervace, kde jsme měli možnost projet se na slonech. Málem si tam kluci dali do držky s řidičem a výběrčím vstupného, protože chtěli vstupné i od Ondřeje, který ani na slonovi nejel 😀 Každopádně jízda na slonovi byla dalším mým nezapomenutelným zážitkem. Chvílemi mi to přišlo docela nebezpečné. Nejhůř se na něm jede, když jde z kopce, to jsem už myslela, že z něj spadnu a nechcete spadnou ze 3 metrů. Brodili jsme se potokem a to jsem raději Ondrovi na břeh hodila pas a iPhone, protože nás slon začal kropit vodou, takže jsme byli úplně skrz naskrz pomočení 🙂 úžasný a chci to zažít zase! ❤

IMG_0519_postcard

K večeru jsme byli rádi, že jsme sehnali jakýkoliv autobus směr Negombo, ve kterém končíme naši dovolenku. Sehnali jsme nějakou rachotinu, ale byla jsem ráda, protože to byl jeden z těch místních klasických “štýlo” busů, který chceš zažít 🙂 Cesta byla ucházející, pokud nepočítám toho týpka, který seděl vedle mě, neustále na mě zíral a snažil se na mě sáhnout jak na nějakou exotickou opici 😀 Ondra měl taky o zábavu postaráno, musel se prý postarat o to, aby mu jeho dětský spolucestující nepoblil kalhoty. 😀

Srí Lanka – vnitrozemí Ella

23.4.2014

Poposunuli jsme se do vnitrozemí do městečka Ella, ležící ve 1889 m.n.m., čistý příjemný vzduch, zelená krajina plná kopců a čajových plantáží. O tomhle jsem snila, o pohled na nekonečné čajovníky, o to tu být a vnímat tu atmosféru. Vím, že to říkám asi o hodně místech, ale mám jednoduše v srdci cestovatelského ducha a touhu po poznání. Být součástí neznámých končin.

Ubytování tentokrát bez moře, zato ale s mocným výhledem na kopcovitou zelenou krajinu a svěžím vzduchem. Příjemná změna od toho dusna “dole” 🙂 Na pokoji jsem našla knihu od Jo Nesba v češtině, kterou zde nechali pro svoji váhu předchozí návštěvníci a započali tak moji vášeň pro kriminálky :-)) Hostitelé nám připravovali luxusní snídaně a večeře!!!

Pár dní jsme tu výletničili, byli na každém čajovém rohu a zdolali jsme tu místní kopec, Small Adam´s Peak… a je jedno, že jsem si právě pro tyto situace sem brala tenisky, všichni jsme se nahoru vyškrábali v žabkách, div jsem se nepřizabila 😀 neptejte se mě proč. Ten mocný výýýýhled!!!

https://www.youtube.com/watch?v=BFprtT3GCCM&feature=youtu.be

Potkali jsme tu slovenský pár, tak jsme při té příležitosti dali v místním baru pivenko a nechali si poradit, kam se tu ještě podívat.

Zajeli jsme na exkurzi do Tea factory, továrny na zpracování čaje. Nesmělo se fotit, ale známe se 😀 Prohlídka byla vskutku zajímavá, uděláte si představu o tom co se vlastně s čajovými lístky děje předtím, než si v sumermarketu koupíte ty pytlíkové sáčky. Všichni jsme dostali pláště jako děcka na správné exkurzi a průvodce nám ukazoval všechna zákoutí továrny.

Čajů je několik druhů, liší se od sebe stářím jednotlivých jeho lístků a dále určitým stupněm jejich oxidace, fermentace a následnému zrání až v rámci několika let.

Čaj bílý – lístky čajovníku se trhají ručně velice mladé, měkké, ještě nerozvinuté, aby se v nich omezilo množství chlorofylu. Tím získal název bílý. Jeho sběr je náročný a zdlouhavý, proto je také “nejvzácnější” a dražší. Jemná chuť.

Čaj zelený – trhají se již rozvinuté mladé zelené lístky a jeho následné zpracování probíhá v nejkratší oxidačním čase. Suší se nebo napařuje a listy si zachovají svoji zeleň. Zelené čaje obsahují menší množství kofeinu a jsou chuťově jemnější.

Čaj polozelený – sbírání listů probíhá v jejich plné zralosti, oxidace je v různých částech přerušena a tak čaj dostane svoji pověstnou vyváženou chuť. Lístky jsou hnědé s odstíny zelené až modré.

Čaj černý – lístky se většinou trhají mechanicky a plně zralé. Zpracování trvá až týden a více při určitém stupni oxidace a vlhkosti, proto je barva hnědá až černá. Má nahořklou příchuť a obsahuje nejvíc kofeinu.

1598834_10203636009317896_3642922223649818026_o_postcard.png

Některé čaje se později mechanicky třídí a drtí, aby se mohly prodávat v sáčkových pytlících jak je známe nejčastěji.

Největší sranda byla, když nám průvodce ukazoval zbytky čaje na zemi, po kterých se šlapalo, zametli je koštětem na hromadu, kterou nevyhodili, ale zabalili do pytle jako ostatní zpracované lístky. A přesně tenhle čaj dámy a pánové kupujete v pytlících v marketech, anoo ten pravý cejlonský! 😀 mňamka! Vždy když kupuji čaj, tak si na to vzpomenu a spíše už sáhnu po kvalitnějším sypaným (ale ani tady si nemůžete být jisti, kde se ten bordel válel) 😀

Na konci jsme mohli pár druhů čajů ochutnat a zakoupit. Jestliže sem někdy pojedete, určitě Tea factory nevynechte, stojí to určitě za to 🙂