15.12.2016
5 dní. Ještě 5 dní a poletím domů, tak rychle to uteklo! Člověk se pomalu nestačí rozkoukat a už jsou zase Vánoce a už aby zase nakupoval dárky. Ale co pořád vymýšlet! 😀 to abych začala rovnou shánět dárky na další rok 😀 v hotelu už máme nazdobené stromečky a včera jsme s holkama pekly perníčky, tak jsem vánočně naladěná a tak už se nemůžu se dočkat :-)) 5 dní a budu zase doma, sice jen na pár dní, ale bude to stát za to a neskutečně se těším na tu rodinnou pohodu, na svařáky na Točáku, na moje holky, na známý tváře 🙂 a pak zpět do Ballateru.
Cítím, že to takhle bude lepší. Můj vnitřní hlas mi říká, že tohle bude ta správná cesta, že nemá smysl se nikam bezcílně hnát a zůstat tu alespoň do té doby, dokud je mi tu dobře. Vážně mám momentálně pocit, že po delší době někam patřím, že tu mám být a jsem spokojená. Asi dva roky jsem se stále za něčím honila a i když už jsem byla na nějakým skvělým místě, tak mě něco zase táhlo někam pryč. Nevím proč, možná vnitřní nespokojenost, kterou si někdy člověk neuvědomuje? Řekla jsem si dost a jsem zdá se konečně relativně v klidu a tak to tak zatím nechám a uvidím, co mi nachystá Nový rok. Někdy je potřeba brát věci jednoduše tak jak jsou a zbytečně nepanikařit. Snad mi rozumíte, špatně se mi to popisuje 🙂
Práce je sice momentálně méně, ale lepší, než drátem do oka a řešit třeba horší situaci někde v Praze v jiné práci a drahým podnájmem,to bych se mohla… 🙂 😀 snažím se tak alespoň využít ten volný čas k osobnímu rozvoji a zdokonalovat se v angličtině a němčině, pokouším se OPĚT učit hrát na kytaru 😀 prsty mě po prvních dnech tak bolely, ale baví mě to a nějaký ten puchýř přežiju. Zatím tu nemaluji, sehnat v tomhle “městě” akrylové barvy jen nadlidský výkon, tak musím něco brzy vymyslet :-))
Nevím jak se to stalo, ale postupem času jsem vypadla z hlavní role pokojské do role čísnice. Tuhle práci jsem nikdy nechtěla dělat, možná za to může pár špatných zkušeností z česka a obavy z komunikační bariéry a taky kvůli angličtině, protože někteří zákazníci mají svá speciální přání (jako někdy i já) a tak tu je ten strach. Jsem ale neskutečně ráda za to, že jsem byla donucena vystoupit ze své komfortní zóny a kupodivu mě tento typ práce začíná bavit 😀 nechápu ze sebe samotné. Navíc se mi rozšířila slovní zásoba a více komunikuji s hosty. Sem tam si sice stále připadám jako šnek, někdy mám už v těch všech informacích zmatek, ale snad je to jen můj pocit 😀
5 dní, odpočítávám ty dny každý den a plánuji, co všechno budu v česku dělat. Trošku mě mrzí, že není sníh. Napadlo a zase se z toho všeho stal akorát břečka a teď pár posledních dní je na prosinec takové teplo, že chodit jen v mikině mi nedělá problém 😀 achjo
Sedím v kavárně, dávám si snídani a dostávám se psaním z kocoviny 😀 opět… protože bydlet na staff blocku není někdy lehké. Víno tu teče proudem snad obden, spát chodím ve 2 ráno, tak to taky pak druhý den vypadá 😀 připadám si jak na školních kolejích, na kterých jsem nikdy nebyla, ale vyhovuje mi to 🙂 Z kolegů a kolegyň se stala moje nová rodina, která mi přirostla k srdci a nevyměnila bych ji. Až mě mrzí, že někteří už nebo v brzké době odjíždí domů. Je mi z toho smutno, ale takhle to na cestách bývá. S někým se seznámíte a pak se musíte zase rozloučit a jít dál. 😦 🙂
"Jakmile se nakazíte cestováním, neexistuje žádný známý lék." 