z cest – "Jakmile se nakazíte cestováním, neexistuje žádný známý lék."

Ostrov Phu Quoc

14.7.2022

Tenhle ostrůvek jsem si zamilovala 🧡 hlavně pro jeho klid! Jistě záleží kde se ubytujete, ale my jsme po těch třech týdnech vlastně konečně našli to, co jsme hledali.. nebo alespoň já ano. Vzali jsme si na 4 dny ubytování v zapadlém bungalovu Valley Village, v příjemném tichém prostředí, kde uslyšíte jen kvákání žab a šelest větru a ti nádherní velcí motýli! Jsme tu ubytovaní téměř sami, ale přes den tu opravdu nepotkám ani živáčka pokud nepočítám zahradníka a pokojskou, takže bazén a zahradu máme jen pro sebe. 😌 Po tom co jsme zažili cestou ze severního ostrova Cat ba se toto nedá vůbec srovnat. Cesta nám zabrala celý den, brzy ráno jsme chytali první autobus, kdy jsem se bála, že už nám ujel, následovala cesta lodí, šíleně přecpaným autobusem, taxi, letadlo a odvoz z letiště. Cesta letadlem nízkonákladovkou přes celý Vietnam trvá dvě hodiny, což by šlo, ale ty děcka jak zase vřískali.. to jsem myslela, že už po dvou hodinách někomu třísknu! 😅 Proto si teď o to víc užívám ten klid a chill na Phu Quocu. Nikam moc nechodíme, nemáme potřebu, jen na snídani, která je famózní! Tohle místo určitě stojí za to i mimo sezónu, která je právě teď. Jsme tu v podstatě v období dešťů, tak asi proto tu skoro nikdo není. My však máme opět štěstí a až na pár dešťových sprch je tu krásně 😌 Tři týdny jsme byli v cca 35ti stupních, kdy se nedalo přes den moc chodit ven, abysme nebyli hned spraženi vedrem, za to tady dole je příjemnějších 27 🤩🌞 za mě super.

Včera odpoledne jsme se šli projít do centra cca 5 km odsud, něco popili a zkusili nějaké dobroty. Pečené marinované vepřové masíčko s rýží stejně vyhrálo nad mořskými potvorami 😁 můžete tu na místním nočním trhu zkusit různé druhy a velikosti mušlí, šneků, humrů, ryb, olihní, zkusili jsme i pečenou ježovku, ale není to žádná hitparáda 😁 už bych si dala ty knedlíky se zelím! Co je zajímavé tady ve Vietnamu je to, že to tu začíná žít od cca 5 hodiny večer a zpravidla to tu kolem 11 večer či půlnoci zase končí. Policie vyhlásí noční klid a čus bus!

Po pár dnech jsme změnili lokaci, blíž k pláži. Počasí se tu trochu zhoršilo, ale oproti tomu, jaká tropická vedra sužují Evropu, tak jsem stále raději za příjemno. Bazén a bungalov máme pro sebe a mořské vlny hrají příjemně do uší. To, že jen na té malé soukromé pláži plave asi dvacet pet lahví, to rozpitvávat nebudu, lepší je si to sám posbírat, ale bez toho už by to asi nebyla Asie 😅

Phu Quoc leží v Thajském zálivu, těsně pod Kambodžou a je největším vietnamským ostrovem. Říká se, že je to ráj na zemi, ale v 50. letech sloužil jako obrovské vězení pro odpůrce francouzského režimu. Později vězení převzali Američané, kteří jej používali ke stejným účelům pro válečné zajatce. 😔 Vyrábí se tu rybí omáčka, chovají včely, pěstuje černý pepř a je tu prý nádherný podmořský svět, ale nám štěstí moc nepřeje. Skoro 70% plochy ostrova tvoří národní park, díky kterému je místo stále chráněno před invazí golfových hřišť a různých šílených lidských výmyslů. Hotely tu rostou zatím pouze u pláží. Ještě dáme chill a zítra se zase letíme do Saigonu! 🤘🌞

Ostrov Cát Bà

12.7.2022

Ostrov Cat Ba je největším ostrovem souostroví, tvořící 367 ostrůvků v zátoce Lan Ha v severním Vietnamu. Zachovává si svou syrovou a dramatickou krásu zátoky Ha Long bay. Vápencové skály tyčící se z Jihočínského moře tě uchvátí svou krásou. Se zátokou Ha Long bay se pojí jedna legenda.. ostrovy vznikly díky drakovi, který nad zdejším územím přelétal a svým ocasem vyrýval do země jednotlivá údolí. 🐲 Poté se vnořil do moře a vzniklá údolí byla zalita mořskou vodou. Nad hladinou tak zůstaly jen nejvýše položené oblasti. Rozloha zátoky je přibližně 1500 km², průměrná hloubka vody je pouze 6 až 10 m. Zapsala se svou krásou mezi sedm divů světa. 🧡

Ovšem vrátím se na začátek naší samotné cesty. Po Hanoi jsem už opravdu chtěla moře a trochu válení, proto jsem zjišťovala kterou lokalitu přesněji uvolit. Lze se přesunout do města Ha Long a vzít si odtamtud loď s přespáním nebo výlet mezi ostrovy. Ale od určitých místních zdrojů jsem zjistila, že Ha Long město za nic moc nestojí a voda ke koupání tam moc není, navíc je místo plné turistů a vyšších cen. Rozhodla jsem se jet proto přímo na tři a půl hodiny vzdálený ostrov Cat Ba a vzít tam ubytování. Cesta se dala, částečně jsme museli přestoupit na lodní dopravu a večer už byli ve městě. Největší prozření nastalo až v okamžiku, když jsme byli ubytovaní v úplně hnusném špinavém pokoji s papírovými stěnami, řvoucími dětmi os vedle a kuřáckým prostředí na chodbě 😅😂 aneb vítejte v hlavní sezoně vietnamské dovolené, v pekle 😅 právě přes léto mají děcka prázdniny a s rodiči odjíždí právě sem nahoru do Ha Long zálivu, i po větších skupinkách protože to mají hromadně o dost levnější. Ten pokoj byl tak hnusnej, že jsme se ještě ten večer s Pájou přestěhovali jinam! 😂 Takže aspoň tohle bylo zachráněno, jinak ve městě se toho moc neděje, je to trochu zapadákov s nic moc gastronomií. Na druhý den jsme si zařídili výlet lodí po souostroví, ovšem ze slibované pláže a plavbou v kajaku nebylo nic, byli jsme skoro celý den zavření na lodi plné řvoucích a nevychovaných vietnamců, 35-ti stupňové spalující vedro, koupat jsme se mohli jen uprostřed moře ničeho, ale aspoň jídlo ušlo 😁 viděli jsme plovoucí rybářskou vesnici, nádherná panorama skal, zakotvili na chvíli i v malé vesničce a těšili se domů a vlastně vůbec z tohohle ostrova 😂 Vím, že se tahle zátoka prezentuje v různých reklamách, časopisech atd., ale už vám nikdo neřekne jaká je skutečná realita, že všude vidíte poházené odpadky a bordel, že je to jen turistická past a že třeba dvoudenní výlet lodí na jednu noc vás vyjde na cca 5 tisíc 😂 přitom to není potřeba, jsou tu mnohem hezčí místa. Ale taky zkušenost, které na jednu stranu nelituji 🙂 Teď už hledám mnohem příjemnější místo k odpočinku, Phu Quoc to musí zachránit 😂 a je mi jedno, že je dešťová sezóna!

Hanoi

10.7.2022

Do většího města se mi popravdě moc nechtělo, viděla jsem se už spíš někde na pláži s kokosem a knížkou. Ale Hanoi by byla veliká škoda minout a hlavně mě velice překvapila. Narozdíl od Saigonu, kde na vás každý volá jestli chcete taxi, masáž, koupit tohle a tamto, tak Hanoi je taková víc na pohodu. Je hlavním a politickým, kulturním a hospodářským městem Vietnamu. Žije tady něco kolem 9-ti milionu obyvatel a protíná ho Rudá řeka.. možná spíš špinavá řeka 😅.

Cesta nám dala trochu zabrat, nechtěli jsme letět a vlak byl beznadějně vyprodaný a tak jsme si opět vzali noční autobus. Společnost byla trochu horší, wc měla uvnitř a nechtějte ani raději vědět v jakém stavu byla ona záchodová mísa 🥲😅 div se na mě málem cizí chcánky nevylily…🤣 Bus jel 14 hodin a do cíle jsme dorazili něco před pátou hodinou ranní. Měli jsme tedy až moc času do check-inu našeho hotelu, který byl až ve 2 odpoledne, tak jsem si řekla, že si projdeme město a jeho zajímavosti už ráno. Vietnamci vstávají velice brzy ráno a chápu proč. Ráno je mnohem příjemnější vzduch, takže na ulici narazíte na skupinky cvičících lidí, běžce, nebo si jen dávají spolu ranní kafíčko, bongo, pokec, Phó, rybaří a tak 🙂 od cca půl 6 ráno funguje trh, kde seženete různé druhy ovoce a zeleniny, známé i neznámé, mořské plody, želvy, maso, koření a mnoho dalšího.. tak jsme se sem vydali a koukali, zřejmě jako jediní evropani 😁 takže pohledů na nás bylo taky dost, ale všichni tu jsou přátelští.

Múžete tu navštívit plno zajímavých míst, jako třeba sedmipatrovou Pagodu Tran quoc na ostrůvku největšího jezera Hanoje se vzácným stromem dovezeným z Indie u kterého dosáhl osvícení sám Buddha. Vietnamské etnologické muzeum, Quan Su pagodu, obrovské mauzoleum samotného Ho Chi Minha, ve kterém je uloženo jeho tělo (zde je potřeba mít zakrytá ramena). Dále je krásné Jezero Hoan Kiem-jezero navráceného meče, Chrám nefritové hory, věznice Hoa Lo, vojenské historické muzeum, chrám literatury, Train street, úzká ulička na kolejích, podél kterých jsou kavárničky a mnoho dalšího. Kolem oběda je tu zase klid, lidé dávají přes den přednost siestě ve stínu, horký těžký vzduch ani nám moc nesvědčil tak jsme se po dlouhé procházce rádi ubytovali a vylezli až v pozdních odpoledních hodinách 😁 na ulici jsme si dali výborné Phóčko za 30kč a pak jsme dospávali noc.

Celkově jsem se těšila, že tu ochutnám spoustu výborného jídla a pobereme trochu inspirace do naší kuchyně, ovšem kdybychom chtěli vařit autenticky, museli bychom vařit v méně hygienických podmínkách a to říkám zcela upřímně, bez nadsázky. Nejlepší Bún chá nudle nám tu paradoxně nejlépe připravili dva malí desetiletí kluci, jinde to stálo za pendrek 😅 pokud jde o tradiční polévku Phó, tak vývar nikdy moc chuti nepobral a maso bylo spíše tuhé. Výborné Bún bo nam bo jsem ochutnala v Hanoi a vietnamskou bagetu Bánh mi, kterou lze dostat i v Šumperku, tak tady zjistíte jak má teprve správně chutnat! Někteří se vás tu budou snažit oškubat a místo kvalitní nabité bagetky dostanete jen prázdnou podrážku, kterou hned raději vrátím 😅😅 hodně tu frčí i pokrmy Hot pot, kdy si suroviny uvaříte sami na stole, ale to mě moc neláká. Jednou jsme zkoušeli i marinované maso grilovat na malém příručním grilu, ale nebyla to žádná hitparáda. Nejlépe se nám osvědčily pouliční mini stánky s pár ušmudlanými stoly, které nenajdete na mapě, kdy se rukama nohama snažíte zjistit co vlastně mají a že chceme právě to či ono pečené masíčko ve vitríně 😁 je to i cenově nejvýhodnější a výborný (cca 30-50 kč), letí tu i čerstvě lisovaná šťáva z cukrové třtiny (10-15kč), mango/ananas/passion fruit smoothie (30-60 kč). Pokud vás omrzí všudypřítomné nudle a rýže, najde se tu občas i třeba pizza nebo korejská restaurace. Někdy je zas lepší nejprve zkontrolovat záchody, protože většinou to bývá vážně shit bez toaleťáku a mýdla 😳 Takže jsme zjistili, že naše verze vietnamských jídel je kolikrát mnohem chuťově zajímavější, než právě tady! 😁

Húe

8.7.2022

Cesta do Hue z Hoi An trvá přibližně 3 hodiny. Dodávka vypadala nejprve nepohodlně, ale nakonec to byla příjemná komfortní cesta, kdy měl každý pro sebe měkkoučkou masážní sedačku s polštářkem …muhehe 😌

Hue bylo sídlem poslední královské dynastie Nguyễn, Z tohoto období pochází mnoho architektonických a kulturních památek ve městě a jeho okolí. V roce 1993 bylo Hue jako jedno z prvních vietnamských lokalit zapsáno do UNESCO. Uprostřed města stojí obrovská citadela, která aktivně fungovala téměř 180 let, po vyhlášení nezávislosti Vietnamské demokratické republiky byla vládou s donucením opuštěna. Byla poznamenána časem i válkou, ale zvenku na mě působila mohutně a krásně s historickým puncem 🤩 V okolí citadely se rozléhá městečko a rozhodně mě právě tady nejvíc překvapily místní speciality! Nikde jinde jsem se s nimi už nesetkala. Můžete si vybrat z místní legendární Bún bo Húe, pikantní polévku s hovězím/vepřovým masem a pastou z krevet, Nem Lui – mleté vepřové maso obalené na citronové trávě s arašídovou omáčkou 👌, Bánh Bèo – krevety v tapiokovém těstíčku se smaženou cibulkou a zálivkou, Ram it – rýžové knedlíčky s kreveto-vepřovou směsí 🤩 Tohle a i mnoho více dobrot nám nabídla restaurace Madam Thu, stojí to za ten zážitek a kvalitu. Strávili jsme tu celkem dva dny a více ani netřeba. Je čas se přesunout na sever do Hanoje!

Hoi An

5.7.2022

Z Da nangu byla cestu do Hoi Anu poměrně rychlá. Vzali jsme Grab taxi za pár kaček a za 35 minut byli u našeho nového ubytka. Další příjemný hotel Lantana Riverside za 320 Kč na hlavu 🙂 s bazénem, v klidné čtvrti města. Tentokrát jsme jeli na výlet s místním průvodcem Co [:ku:], který nám ukázal místní ranní trh, z čeho si vyrábí třeba přírodní šampon a zubní pastu a nakoupil suroviny na oběd. Pluli jsme klidnou řekou Thu Bon lemující kokosovými palmami a chytali krabi na vývar. Je to docela sranda, stačí vám k tomu jen proutek a vlasec s návnadou v podobě kousíčku ryby a krabi po tom letí jak šílení. Není to však jednoduché, protože se pevně drží nohama palmy 😅 Potom nám Co ukázal domov, kde jsme společně uvařili pár jeho oblíbených jídel jako smažené závitky, omelety na slano, pečené kuřecí paličky a zeleninový salát s banánovým květem, klíčky a papájou. Zasvětil nás do výroby rýžového mléka, ze kterého se dělá rýžový papír a taky do historie Vietnamu, co způsobila místním válka. Sám přišel o rodiče, celou rodinu a ani Hoi An se neobešel bez bombardování. Lidi se však dokáží přizpůsobit, z vybombardovaných děr udělali rybníky a musím říct, že Hoi An je zatím to nejhezčí a nejčistší město, které jsem tu viděla. Je to významné pobřežní město, které je svým architektonickým stylem zapsáno do seznamu Unesco.

Přes den klidné město se večer rozzáří lampiony a začíná rozkvétat noční život. Potkáte plno obchůdků, tržnici, žrádelniček, krásně osvícených památek a můžete se projet třeba na loďce jako v Benátkách, ovšem díky turistům je řeka narvaná lodičkami, takže jsme si to nechali raději ujít 😅 Místní specialitka je Cao Lau, marinované pečené vepřové kousky s nudlemi, zeleninou a vypraženými vepřovými chipsy. Od začátku naší cesty jsme byli téměř jediní evropští turisti a až v Hoi Anu jsme jich pár potkali. Pokud mě někdy napadne opět Vietnam navštívit, tohle kouzelné město určitě nevynechám.

Da Lat

2.7.2022

Do tohoto horského městečka, Da Lat ve vnitrozemí jsme jeli asi 3 hodinky, cestou jsme míjeli lesy, menší porosty, sem tam nějaký ten baráček, ale jinak nikde nic. Da Lat tvoří cca 211 tisíc obyvatel a leží 1 500 m.n.m., tím je jeho klima příjemnější, než jinde, takže s 22 stupni jsem byla spokojená! 😁 Historiky by možná zajímalo, že město založil francouzsko-švýcarský lékař jako horské letovisko, no toť vše co vím. Omrkli jsme tu nejednu krásnou pagodu a zlatého buddhu, prošli část hezkého města s jezerem, místní tržnici a trochu se i dojebali ubytováním xD… holt ne vše co lze vidět na fotkách hotelu a v recenzích je tak i ve skutečnosti.. hotel byl nakonec dál od centra, což by ani tak nevadilo, ale zdi měl snad z papíru a okno z koupelny vedlo přímo na recepci, přes noc stále nad námi něco bouchalo a neslušnost ostatních hostů nezná meze. Přijde mi, že tady je úplně normální nechat svá děcka řvát a lítat po chodbách jen tak, nechat je u snídaně vřískat a opatlávat bufet jakoby nic. Navíc z vedlejšího rozestavěného hotelu se až do noci ozývalo řezání dlažby, wtf díky moc 😁 Nicméně vždycky si pochutnáme na snídaních velkého výběru, od vietnamských dobrot, nudlí, phó, zeleniny, ovoce, až po kontinentální klasiku a místní Ca phé, kávu s kondenzovaným mlékem 😅😍, v kavárnách tu hodně frčí káva s jogurtem a různé ledové čaje s mlékem a želé na mnoho způsobů. Přes den si skočíme na nějaký oběd nebo večeři, třeba pečenou slepici na grilu s bylinkami, zeleninou, omáčkami, korejský ramen, na ulici můžete zkusit od pouličních stánkařů různé špízy a párky na špejli 😂

No takže jsme se po dvou dnech rádi přesunuli dál na východ do města DA NANG k pobřeží! Cesta trvala neuvěřitelných 14 hodin (650km), ale s naším lehátkovým busem se to přežít dalo 🙄😅 Zastávky jsou hodně punk, to jsem prostě neviděla ani v indonésii, shit největšího kalibru. Vím, že přidávám hezký fotky, kdo by se taky chtěl koukat na ty škaredý že.. nicméně si představte mini žrádelnu uprostřed země nikoho, kde vám sice nabídnou jídlo, ale podle toho jak vypadají “toalety” nebo-li díry v zemi a umyvadla nepotkaly mýdlo už dost dlouho, tak radši chcípnu hlady, to radši nepočítám ty švábi..no nic jedem dál 😅😂

V Da nangu jsme zvolili velice útulný hotel **** s příjemným pokojem, bazénem, nechali si konečně vyprat věci, za 45 Kč/5kg no neber to a oslavili Pájovy narozeniny! 😁 tady koupit alkohol není jen tak, pivo tu seženeš nejčastěji v třetince a plechu, lahev vína vyjde draho a třeba s ginem a klasickým tvrdým alkoholem se můžeš rozloučit, na některých místech výjimečně seženeš, ale vyplatí se zkusit místní whisky za stopadesát 😅 Hotel Salmalia Boutique je blízko moře, ale tady je přes den takové horko a dusno, že volíme stejnou taktiku místních a vylézáme ven až se západem slunce. Přes den tu popravdě chcípl pes a začíná město žít až v noci. Najednou je tu všude plno otevřených a natřískaných restaurací, žrádelniček, kaváren, všude plno lidi a dětí. Konečně se můžu procházet po písčité pláži v teplém jihočínském moři, ještě kdybych tak mohla přehlédnout všechny ty odpadky, které tu místní rádi po svém večerním pikniku nechají! Nechápu… tahle země si prošla dlouholetou válkou a místo toho, aby o ni teď pečovali, tak si ji sami znečišťují. Nasbírali jsme za krátkou procházku 5 tašek plastu, plínek, roušek, všeho možného a přestala jsem ve chvíli, kdy se s námi lidi chtěli fotit a přišlo jim to všechno k smíchu.. vážně smutný, každý den by se tady nasbírat hromady… tuhle zem jakoby si vůbec nezasloužili, nechápou co to je příroda anebo jsem to asi nepochopila já.

V Danangu jsme popravdě moc památek neviděli, po pár dnech cestování jsme ho pojali spíše jako odpočinkové místečko. Prošli jsme si ho v horkém poledni přes dračí most a chillovali, trochu se i léčili z nachlazení, ke kterému přispěl neustálý přesun z horka do klimatizovaných místností a málo spánku. Byl to i tak příjemně strávený čas. 🙂

Ho chi minh

26.6.2022

Xin chào! Tak jsme v Ho chi minh, největším vietnamském městě čítající něco přes 10 milionu lidí. Dostalo jméno po prezidentovi severního Vietnamu Ho Chi Minh. Dříve se jmenovalo Saigon a bývalo hlavním městem jihu, dodnes je název ponechán na většině cedulích ve Vietnamu, co jsem alespoň viděla. V Saigonu jsem strávila 3 dny a už jsem po tom rušném městě potřebovala klid. 🙂 Je plné skůtrů, motorek, troubení jeden přes druhého, silniční provoz zdá-se, že nemá moc pravidel, lidé jsou schopni jezdit do protisměru, otáčet se uprostřed vytížené ulice, jezdit po chodníku, na červenou a když chcete přejít silnici, tak jednoduše musíte skočit do plného provozu.. bez nadsázky, jinak nemáte šanci přejít, takhle se to tu dělá a je to absolutně normální 😅 Odpadky jsou naprosto všude, dopiješ lahev a odhodíš na zem.. jakože wtf, nechápu proč, já to tak nedělám, ale nedává to smysl, proč si místní takhle zbytečně znečišťují zemi. Přece to stejně někdo musí po tom dotyčném uklidit..nebo možná ne?

Nicméně jsem konečně tu, jak jsem chtěla. Chci poznat zemi našich menšinových přátel žijících u nás v česku, jejich rodnou zemi, mentalitu, poznat jak to u nich funguje a taky hlavně kvůli asijské kuchyni, kterou jsem si zamilovala.

Zvolila jsem Qatar airlines, protože mají prvotřídní servis a nezklamali 👌 Cesta byla tentokrát delší 6+8 hodin, ale kvůli dovolené to vydržím a trochu jsme se v letadle přiopili 😁 Na Saigonském letišti se dá bezproblému vybrat z ATM, s úplně minimálním poplatkem (to mě spíše v české směnárně chtěli oškubat skoro o třetinu!) a pokud sem poletíte, stáhněte si appku Grab, která funguje na stejném principu jako Uber, jen se ujistěte, že máte hotovost, protože na většině míst zaplatíte právě pouze v hotovosti, přestože se tváří, že berou karty. 😁

Už po pár dnech vidím, že je Vietnam jeden velký squat, bez rozdílu jestli jste v menším nebo větším městě. Jsem tu sice dva roky po covidu, ale vsadila bych se, že to tu vypadá stále stejně 😁 kontrasty tu bijí do očí, luxusní hotely stojí hned vedle těch zkrachovalých, na silnicích s odpadky zaparkovaný Rolls Royce.. no sranda 😁 3 dny jsme se potulovali po městě, vytipovaných pamětihodnostech a váleli se v bazénu. Určitě nesmíte minout War museum, kde se můžete podívat jak probíhala vietnamská válka, stojí tu různé druhy tanků, bojové letouny, helikoptéry, munice, šílený pohled na druhy vězení a fotografie reportérů různých národností. Až se za naši lidskou rasu stydím, čeho všeho jsme schopni. Bui Vien street taky stojí za čumendu, je to taková párty ulice, spíš je to tam jak v zoo diskoteka 😅

Najdete tu i spoustu zajímavých staveb díky francouzské kolonizaci, památník Ho Chi Minha, různé pouliční žrádelničky, kavárny s místní výbornou kávou jsou na každém rohu.. věděli jste, že se vietnamská káva se během posledních probojovala na druhé místo žebříčku největších světových producentů kávy a předstihla tak i Kolumbii? To abych si nabalila s sebou domů pár kilo 😁☕️

Tak a bylo na čase se přesunout dál, chtěli jsme do vnitrozemí Da Lat, ale dali jsme si mezizastávku v Phan Thiet, ať nejedeme moc dlouho. Za 4,5 hodiny jsme byli tu, u moře. Sice se tu nedá díky přílivu a vysokým vlnám koupat, za to máme supr chábr zaprášené ubytování s broukama, které zažilo lepší časy 😅 🪲Tohle město je poměrně vybydlený, ale aspoň máme bazén! Odpoledne jsme sáhli po naší hruškovici od taťky, která měla spíš posloužit jako prevence případných střevních potížích, ale padla skoro celá za vlast a vydali jsme se v tomhle chcíplým městě na 7 kilometrovou procházku po ulicích a plážích 😁 na konci naší supr cesty na nás čekala odměna v podobě výborných langust za pár kaček! 👌 Pak se mi podařilo v žabkách nakopnout pěknej šutr a díky zakrvácenýmu palci jsme vzali náš první taxi skůtr, na kterém jsme jeli ve třech. Někteří zvládnou jet na klasickém skůtru i ve čtyřech s dětma nebo třeba i se psem. 😂 Zkusili jsme v tu i chobotnici a krevetky, ale ta langusta byla naprosto dokonalá. Nabídka jídel je tu pestrá, můžete si vybrat i želvu nebo kobru, spoustu druhů mušlí, šneků, ryb atd. Dnes si dáme odpočinek a ráno mizíme do Da Latu! Líbí se mi cesta lehátkovým autobusem (Futa bus), kde se natáhnete a vyspíte, dostanete vodu a na mezizastávkách půjčí žabky a můžete dát svačinku nebo wc (😅 proč se řeší všude covid, když tu nevedou toaletní papír ani mýdlo!)

Tak čus příště!

NY a mnoho nových zážitků

10.9.2016

Je září, blíží se k prvnímu podzimnímu dni a my tu máme každý den takové horko a dusno, že mi to stěžuje procházky po městě, každý den 30 stupňů a potím se jako v Asii, doslova. Některé dny je to tak úmorné, že je lepší se schovat do kavárny a zchladit se. Jsem ráda, že jsem si s sebou nepřivezla bundu a žádné uzavřené boty, protože by to bylo zbytečné. 😀

Procházím si místní památky, parky, hrozně mě dostalo American Museum of Natural History… má 4 patra a každé z nich je věnováno jiné složce přírody. Historie člověka, zvířat, vesmíru a nejvíce mě zaujalo patro s vykopávkami dinosaurů. Když si představím, jak něco takového mohlo opravdu existovat, nahání mi to hrůzu 😀

Central park je další zastávka, velice krásný park, nebo spíš řekněme, část města, protože svojí rozlohou 4 km × 0,8km se mu žádný jiný nevyrovná a rozděluje Manhattan na 4 části. Je plný soch a rybníčků, můžete si tu sníst obídek, jako já s Pájou a kochat se zelení 🙂 je ideální na běhání, ale já to mám trochu více z ruky, spíš chodím všude se zrcadlovkou a s tou se běhat nedá 🙂 Nevím jak se to stalo, ale s mojí kamarádkou Peťkou se vidíme jednou za pár let, vlastně nevím proč nám to tak časově trvá než se vidíme, ale zjistila jsem, že je právě na Floridě a plánuje být dva dny v NY. Nedalo se toho nevyužít, tak jsme se konečně zase viděly, i s jejím přítelem Ráďou a bylo to moc fajn 😀 ještě teď nechápu, že jsme se potkaly až tady, na druhém konci světa… co člověk všechno neudělá pro kámošky 😀 Procházíme se po západním Manhattanu podél řeky, válíme se v parčíku u Lincolnova náměstí a popíjíme víno 🙂

Btw. pití na veřejnosti je zakázáno a super vychytávka je krabicový Cabernet, s ním nevypadáte jako socka, vypadá jako byste pili džus 😀 a co s pivem? Do papírovýho pytlíku přece 😀 Jediné místo, kde se může pít je vlak 😀

14330889_10207420468452424_1003236385_n

Říká se, že pokud někdy zavítáte do NY, je povinností jít alespoň na jeden baseballový zápas Yankees. Jsem hrozně ráda, že mě na něj Pája vzala! Neuvěřitelná atmosféra a mám už svoji fanouškovskou kšiltovku 😀 lístky se pohybují od 15 $ a výše, je lepší je koupit přes net, ale počítejte s tím, že vám naúčtují i poplatek za pohodlný nákup, VŠUDE 😀 občerstvení je tam děsně drahé, ale tenhle zážitek jsem si nemohla nechat ujít!! ❤ a vyhráli jsme!

14232386_10153738423061561_4357679094277629580_n_postcard

Většinou se procházím po městě až do setmění, všude hlava na hlavě, dopravní situace kolabuje a já se nechám unášet proudy lidí a kochám se, sem tam najdu pěkný záběr na fotku. Potkávám Spidermana a Mária jak jdou proti mně ruku v ruce 😀 z dálky na mě mává Hulk, Sochy Svobody se nechají fotit, občas potkám pouliční show lákající kolemjdoucí, ulicemi se linou vůně nejrůznějších jídel ze stánků a když se střetávám s Times Square, mám pocit, že mi explodují oči, protože je plné velkoplošných obrazovek s reklamami na všechno možné. 🙂 Je jich tam tolik, že by dokázaly osvítit celý Šumperk 😀

Snažím se jezdit domů maximálně těsně po setmění, protože není dobré jezdit přes Bronx metrem a autobusem moc pozdě, cestou domů jsem si četla a přemýšlela jsem, že bych se do Bronxu podívala někdy přes den a jak jsem byla začtená, tak jsem si neuvědomila v jakém metru sedím a zajela jsem si v noci hodinu do centra Bronxu 😀 málem mě při pomyšlení, jak dlouho pojedu odsud domů, trefí, ale co jsme měla dělat…:-D v metru tak opět dělám ze sebe tu nejčernější na světě a jakože nic a doufám, že mě neoberou o foťák, ajfoun a mých čerstvě vybraných 150 $ 😀 uff

14269760_10207420469452449_1854840991_n

New York city

5.9.2016

text2995-4-9

Že budu letos převážně v zahraničí jsem tušila už začátkem roku, ale že pojedu do NY už letos mě nenapadlo. Během dní ve Skotsku jsem přemýšlela, kam pojedu na zaslouženou dovolenou, původně jsem chtěla letět do jedné z asijských zemí, plácat se u moře a jíst Nasi goreng, ale pořád jsem nemohla najít správného sparring partnera a nemohla se rozhodnout. Ale nijak zvlášť jsem to nelámala přes koleno a spíš čekala, co se spontánně namane :-)) Už asi dva roky zpátky jsem Páje slibovala, že za ní dorazím. Pracuje tu cca 3 roky jako Aupair a často si píšeme a když jsme byly u otázky, kam pojedu na dovolenou, tak NY zněl jako dobrý nápad 🙂 vlastně nebyl vhodnější čas tam jet, než právě teď! Vlastně už nemusím psát, že TAM poletím, ale UŽ tu jsem! A je to skvělý, neuvěřitelný, občas si říkám, jestli se mi to náhodou nezdá, jestli je to opravdu skutečnost 😀 Právě teď čtu knihu Jak si správně přát a Zákon rezonance (Pierre Franckh), doporučuji všem, kteří chtějí pochopit podstatu fungování světa a každodenních situací. Alespoň mně se potvrdilo, že s pozitivním přístupem lze vše, co si přejete, jen tomu musíte jít naproti. 🙂 To jsem teď však odbočila.

New York city, jak ty pocity vlastně popsat. Je nejlidnatějším městem spojených států amerických a je to na něm znát. Každá jeho část je zcela jiná, bydlím u Páji a Jona v menším městečku Yonkers, necelou hodinu vlakem od Manhattanu. V naší části Yonkers toho k vidění moc není, je tu klid, pár kaváren, park, fitko, pár obchodů.. asi jako náš Šumperk, takže klid.. dobře kdyby vedle nás nestavěli nový “panelák”, tak by tu byl klid 😀 ale líbí se mi tu. Výhled na řeku Hudson s krásnými západy slunce a za domem lesík na běhání. 🙂

Do centra NY, na Manhattan, jezdím 35 minut autobusem a cca 40 metrem. Je to sice pomalejší cesta, ale levnější a na cestu se s sebou beru Kindle, takže mi to nevadí 🙂 navíc mám z autobusu výhled na centrum Yonkers a část Bronxu. Pro autobus a metro můžete používat Metrocard, kartičku, kterou si můžete nabít libovolnou peněžní sumou a při každé jízdě se vám strhne nějaký ten dolar. (Pro představu: jízda metrem stojí 2,75 $ nezávisle na vzdálenosti kam jedete, můžete jezdit metrem tak dlouho dokud nevystoupíte z turniketů na ulici; autobus mě stál 2,75 $, ale tady záleží asi jakou jedete trasu či s jakou společností. Cesta vlakem Yonkers-Manhattan za 7,50 $, záleží kam vlastně chcete dojet.)

Moje první cesta byla taková neobvyklá. Byla jsem překvapena, že jsem se do centra dostala bez problémů 😀 nasedla jsem do autobusu a byl to zvláštní pocit jet najednou jen se samýma černochama, přes Bronx ještě k tomu všemu, takže trochu respekt. Vím jen to, že mám vystoupit na konečné, tak dělám, že mezi ně patřím a že se tu vyznám, jak kdybych tu žila roky 😀 Metro směr město jsem taky našla, překvapilo mě, jak je to tu přehledné. Takže všude trefím, pooohooodaaa 😀

dsc_1612_postcard

Vystoupím uprostřed Manhattanu a až teprve tam mi došlo, kde jsem, že můj sen se stal skutečností. Stojím uprostřed rušného světa plného vysokých mrakodrapů, které známe z amerických filmů a nemůžu uvěřit svým očím. Moje první zastávka byla Empire State building, jeden z největších mrakodrapů světa. Výhled z něj na všechny strany placatého NY je dechberoucí. Tak tam jen tak stojím s otevřenou pusou v 86.patře a zírám na Manhattan a nedokážu pochopit… nic… :)) (Vstupenka 32$ do 86. patra, do 102 patra je o dvacku dražší, popravdě nižší bohatě stačí). Je zvláštní vidět tento svět, který známe z filmů a pc her, na živo. Kdo hrál GTA jako já, tak při procházení městem nedokážu nemyslet na některé její útržky 😀 připadám si jako blázen. Už i chápu proč ve filmech pořád říkají “potkáme se na rohu páté a dvacáté šesté”, město je postavené do pravidelné sítě ulic, ve které se lze lehce orientovat, za což jsem velice vděčná, jinak bych se už dávno v tomhle mraveništi ztratila. Všude je plno lidí různých národností, ulice ucpané auty a taxíky, hluk a při pohledu na vysoké budovy mě už bolí za krkem 😀 Chtěla bych vyfotit nějaké rozumné fotky, ale ty baráky tu mají tak obrovský, že to nemá ani cenu zkoušet 😀

Skotsko – Loučení se severem

29.5.2016

Odlet zpět do ČR jsem neplánovala na žádné konkrétní datum, ale vám vaše dobrá kamarádka řekne, že se doma nudí a přemýšlí o dítěti, tak jsem koupila červnovou letenku s tím, že musím situaci zachránit a oddálit 😀 ale měla se i vdávat, tak jsem i tak chtěla odjet dřív a pomoct ji s přípravami jak bude potřeba. Avšak od té doby, co jsem měla pevné datum odletu, se čas neskutečně táhl. Navíc to bylo najednou vše zvláštní. Zjistila jsem, že mi to tu bude neskutečně chybět, něco na tom Skotsku je. Naučila jsem se i větší samostatnosti, ne že bych nedokázala být dříve samostatná jednotka, ale naučilo mě mnoho věcí… už jen to pekelné papírování na úřadech. 😀

Podala jsem výpověď a snažila se napracovat ještě co nejvíce hodin, abych měla z čeho žít přes léto a taky na mě čekal těžký úkol a to, rozloučit se s pár lidma. S Roussetem a Chadem jsme udělali menší domácí párty… no dopadli strašně, na můj “český standard” jak říkají, nemají 😀 ale byl to skvělý večer, musím uznat. Musím zmínit i rozloučení s Pedrem, Peťou, Mikym a Miškem, je pěkný v druhých očích vidět, že budete chybět :.-)

img_6588_postcard

Poslední měsíc jsem byla na bytě sama a zvykla si na hodně zlozvyků jako chodit po bytě nahá nebo po sobě všude nechávat špinavý nádobí 😀 ještě říkám pronajímateli, aby mi dal včas vědět, když bude mít lidi k nastěhování a ejhle. Při mým pravidelným denním popracovním spánku někdo zvoní a já si říkám, že to budou zase ty malý děcka od vedle… no byli to moji noví spolubydlící, tak na ně ode dveří mžourám a nějak mi to ještě nedochází (ano byla jsem oblečená!) 😀 seznámíme se, zapomenu samozřejmě po vteřině jména a přemýšlím, jestli už můžu jít zase spát a jak to teda zase budeme dělat s domácím režimem. Ale spolubydlící to byli opravdu skvělí, sice jsme spolu bydleli necelé dva týdny, ale i tak mi něčím padli do oka a tak doufám, že budu mít možnost se s nimi ještě někdy v budoucnu potkat.

A teď už frčím domů za těma svýma holkama, užít si zasloužené volno a procestovat kousek toho našeho krásného česka 🙂

Měj se krásně Skotsko! ❤

img_6081_postcard

– The End –